Zjednodušme to!

To bylo volební heslo ODS do loňských krajských voleb. Přiznávám, líbí se mi. Systém je složitý, příliš zbyrokratizovaný, centralizovaný, zregulovaný a nepřirozený. Tak nějak „zabíjí“ svobodu a odpovědnost za život. Šíří strach.

Tvrdí-li někdo, že více právních předpisů znamená více spravedlnosti a že je to cesta k nějakému řádu a pořádku, nemohu s ním souhlasit. Přebujelé předpisy vytváří chaos, zmatek a jednoznačně vedou k nespravedlnosti, rozsudky různých soudních instancí se v podobných záležitostech naprosto liší. 

Nejsem právník, ale zdravý rozum a cit mi velí, že právní stát nevzniká tím, že vymyslíme více pravidel, která měníme častěji než ponožky. Takto se do hry vnese jen právní zmatek, který generuje jen potřebu mít více právníků, protože se v tom žádný laik už nevyzná.

A tak se dá na jedné straně s nepohodlným člověkem, který zavedený „právnický“ stát nějakým způsobem ohrožuje, smýkat jak s hadrem a nespravedlivě ho odsoudit a poškodit. Nebo na druhé straně v podstatě usvědčeného zločince taktéž nespravedlivě vysekat právnickými kličkami a zajistit mu, že se vyhne trestu. Říká se, že spravedlnost je slepá, a naopak, že boží mlýny melou pomalu ale jistě.

Chtělo by to opravdu zjednodušit. Heslo je dobré, není těžké vysvětlit důvody, proč to chtít zjednodušit. Mnohem horší je, vědět jak na to a nejhorší je vlastní realizace, protože se nutně narazí na odpor těch, co jim ten chaos vyhovuje. Přece musíme tu legislativu přijímat a měnit, jsme v EU a dostáváme dotace.

Chce to velkou odvahu: být v EU a zároveň odmítnout nesmysly i za cenu toho, že dotace nebudou. Kdyby se systém dotací podařilo „odparazitovat“, vyšlo by to daňové poplatníky levněji. Proto se mi líbí Paretovo pravidlo 80:20 (obecně lze Paretovo pravidlo vyjádřit tak, že 20 % příčin způsobuje 80 % výsledků).

Představte si, že ve volbách nám nějaká strana nabídne odvážný projekt zjednodušení systému. Mám na mysli takovéto prohlášení: jdeme do Parlamentu proto, abychom nepřijímali zákony, ale naopak je rušili. Máme analýzu, že cca 80 % předpisů je zbytečných a pokud to snížíme na cca 20 % současného stavu, tj. dostaneme se na úroveň, která platila cca před 50-60 lety (možná víc, možná mnohem míň, nevím) a stabilizujeme to, tak se lidem určitě bude dýchat líp, protože nebudou „dušeni“ tolika předpisy. Pokud „zmizí“ předpisy, postupně zaniknou i na ně navázané úřady a byrokracie se sníží. Zároveň se zvýší morálka, tj. lidé budou (jednodušší a stabilnější) pravidla mnohem více ctít.

Kdyby k tomu taková strana slíbila, že finanční prostředky nebude brát a přerozdělovat, ale nechá je tam, kde se tvoří a tím dá větší prostor (tj. svobodu a odpovědnost) regionům, má rozhodně můj hlas. Logicky by ještě mohla prohlásit, že se na centrální úrovni bude zabývat jen tím, co je na úrovni regionů neřešitelné a z centra řešit jen náš společný prostor a vztahy s ostatními zeměmi a národy.

Když člověk jen pozoruje to, co se děje, zůstává v němém úžasu a přirozeně má obavy, neboť starý známý svět jde nejspíš do kopru. Asi proto, vnímáme i „vzpouru dětí“, které nechtějí žít tak, jako my, ale chtějí žít po svém. Co z toho vznikne, je otázkou.

Určitě se svět mění a změní. Bude-li to „evolučním skokem“ či trpělivým střídáním několika generací, nevím. Připadá mi, že větší roli (v novém světě) bude hrát „duchovno“, seberealizace (práce bude radostná tvorba), sdílení místo vlastnění, spolupráce, návrat k přírodě, k rovnováze, přirozené morálce, významnou roli budou hrát nové technologie a globální sítě. 

Migranti z Blízkého východu a severu Afriky nám sice škodí, ale jsou nám svým způsobem i užiteční. Jednak postupně demontují nákladný evropský sociální stát (který se urval z řetězu), a jednak nás rozpomínají na naše křesťanské kořeny a tradice. Učí nás na čem nelpět (konzumu a majetku) a naopak, co si chránit (naše kulturní a duchovní dědictví).

Učí nás i soucítění a pomoci v nouzi těm, co ji potřebují a obezřetnosti před těmi, co se přišli jen mstít či plnit vojenský úkol a zneužít tak naši laskavosti. Těm je třeba ukázat, že v případě nutnosti se budeme i bránit. Prvním krokem naší obrany by měla být nevolba těch, kteří svoji hloupostí (nenasytností či záměrem) přispívají k chaosu a otvírají brány ideologii s naší kulturou neslučitelné. Zároveň by to mohl být i krok poslední, nezapomínejme, že agresor (podobně jako oběť) je ovládán strachem a je v podstatě srab. Pokud ucítí odhodlání se mu postavit, raději odejde.

Je to jedna velká příležitost. Tak se ji snažme nepromarnit. Neberme se tak vážně a pamatujme, že s úsměvem jde všechno líp a že humor nám (v české kotlině a moravském údolí) pomohl v těžkých časech přežít. Můžeme tomu všemu třeba ve volbách nasadit Korunu (českou) :)