Zázrak v přírodě

Tak jsem se šel projít, nadýchat se čerstvého vzduchu, pocítit vůni lesa. Nejdřív kolem tůní k docela rozvodněné  řece a následně k lesu a pastvině zubrů a koní.

Sníh roztál, v lese se držely zbytky ledu a sněhu, jinak spíš blátivo.

Počasí: zataženo, chvílemi pršelo, chvílemi sluníčko. Tak se mi stalo, když jsem se blížil k oboře a ve směru cesty již z dáli viděl „hnědé koule“ vevnitř, že mi pršelo na hlavu, ale do očí svítilo slunce.

Zajímavá kombinace, přede mnou nejspíš stádo zubrů, jak jsem se blížil, tak se mé tušení potvrzovalo. Pak mi svitlo, že když prší a svítí sluníčko zároveň, mohl bych uvidět duhu. Tak se otočím a duha mi vyrazí dech. Zkusím na ni namířit mobil.

Tam jsem aspoň viděl, co fotím. U zubrů už mi to svit slunce neumožnil, tak jsem se snažil udělat těch snímků víc, abych pak mohl něco vybrat.

Šel jsem se jen projít, to že se setkám s těmito zvířaty, budu si je prohlížet a pokusím se je vyfotit, je bonus navíc. Krásný. S tou duhou dokonce zázrak. Byl jsem obdarován a rád se o svůj dárek podělím.

A nakonec jsem něco vybral. (Ne)kvalita odpovídá míře oslnění a v jednom případě i uchopení mobilu (sorry)