Zamést si před vlastním prahem

Nebude to o úklidu našich domovů. Prožíváme advent, nadcházející svátky a můžeme si uklidit sami v sobě. Je proto vhodná doba, čas rozjímání, čas zastavení.

Ve městech a obcích svítí vánoční stromy, konají se trhy a různé další akce, vyzdobují domovy, peče se cukroví…

Rozhodně nenavštěvuji všechny možné akce, ale některých se účastním. Jiné si nechám ujít, jiné bych třeba i rád navštívil, ale nehodí se mi to třeba kvůli kolizi termínu. Letos vynecháváme „Rybovku“, prošli jsme si náměstí při zahájení adventu, ale už nepočkali na rozsvícení stromu.

Jako obvykle si nenecháme ujít novoroční ohňostroj. Zato jsme letos zažili jednu adventní akci poprvé. Rodiče manželky básnili o tom, jak její spolužák, kterého potkávají, zrekonstruoval polozbořený statek v jedné vsi u Kolína a pořádá tam adventní setkání a pořád je tam zve.

Dohodli jsme si návštěvu tak, abychom se tam všichni podívali a stálo to za to. Kamarád nás lehce provedl, navštívili jsme „muzeum“ s uloženou historickou (nejen) zemědělskou technikou, dále stáje s mnoha hospodářskými zvířátky a nakonec hlavní stodolu, kde bylo občerstvení sladké i sádelnaté, prodejní stánek s tradičními pochutinami z domácích prasátek, k tomu čaj či svařené víno.

Atmosféru kromě tradičních žehliček neuvěřitelného množství, zpestřil svou hrou a zpěvem hudebník skrytý v dřevěném kostelíku, který se akorát vešel k jedné stěně rozlehlé stodoly.

Bylo to hezké, hlavně jsme obdivovali to nezměrné úsilí vedoucí k renovaci tohoto prostoru. Že to předtím byly ruiny, jsme věděli.

Jo, když se pracuje s láskou a zaujetím, vznikají díla obdařená duchem tvůrce, který je pak součástí ducha místa.

A protože každý z nás si toho „ducha svého místa“ sami spoluvytváříme, tak si o těch Vánocích zameťme nejen před vlastním prahem, ale hlavně v sobě, ať „špína“ z duše je řádně vymetena a nenarušuje svátky, o kterých se říká, že jsou svátky klidu a pohody.     

Tak nejdřív vzít to koště, pak připravit ten svůj „nejlepší“ bramborový salát v Česku, ozdobit stromek a dál si jen užívat klidu a pohody. Zasloužíme si to, nebo snad ne?

PS: Když už jsme neměli foťák a byla už tma, tak aspoň jeden odkaz: http://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/libodrice/statek-cp-39