Zahoď staré a přijmi nové, aneb změna je život

Ačkoliv jsem tradicionalistická konzerva, co nechce být cool ani kůl (v plotě), životním změnám se nebráním. Čas od času vždy k nějaké dospěju, nebo mě k ní donutí okolnosti.

Manželku neměním, práci také ne. Image, tedy vzhled se mění tak nějak sám od sebe, vlasy se ztrácejí a šednou, vrásky přibývají, prostě stárnu. Přístup k životu jsem začal měnit, ještě než jsem se pustil do psaní blogů. Jistě, žiju v „Matrixu“, ale snažím se držet si odstup, užívat si trochu té svobody a nezávislosti. Žít přiměřeně, přirozeně, snažit se o rovnováhu, nenechat se (příliš) manipulovat.

Člověk se občas točí v bludném kruhu, neví si rady, analyzuje možnosti. Nakonec se musí nějak rozhodnout. Rozhodnutí je buď ano, nebo ne. Na obou stranách zpravidla najde to dobré, i to špatné. Je potřeba zapojit jak rozum (mozek), tak cit (srdce). Mozek analyzuje a hodnotí, srdce zpravidla ví. Je-li člověk nadšen, těší se, srdce se tetelí, pak do toho jdi. Najednou se ti do toho nechce, tak to nech být.

Měli jsme jednu „příležitost“, zdála se zpočátku „fantastická“ a v souladu s našimi přáními a představami. Mohli jsme se stěhovat do služebního bytu, bylo to spojeno s  poměrně náročným výkonem služby, ale na druhou stranu nám to mohlo poskytnout i určitý prostor na realizaci našich plánů. Nemuseli jsme se stěhovat (máme kde bydlet), ale zpočátku jsme chtěli. Najednou se to začalo zadrhávat, komplikovat a my postupně ztráceli motivaci do toho jít. Přestože jsme netlačili na pilu (nebo právě proto?), tak jsme uspěli. Vyhráli jsme, stačilo říct „ANO“, podepsat smlouvu a mohli jsme se stěhovat. Ale nějak jsme cítili, že to je vítězství „starého Pyrrhy“. Viděli jsme, že naše plány nesouzní s jinými plány a to není dobré.

Nebojíme se překonávat překážky a nejsme líní. Jenže tady jsme najednou ztratili důvod, proč ty překážky překonávat. Je pro nás lepší se jim vyhnout. Zjistili jsme, že tudy naše cesta nevede a že bychom z toho nejspíš byli nešťastní.

Jsme tedy za pitomce (nejdřív to chtěli a teď to vzdají?). Tak ať, ta cena je příliš vysoká. Jmenuje se závislost (na někom). A my chceme být nezávislí, resp. úplně to nejde, tak aspoň nechceme svoji závislost neúměrně zvyšovat, spíše se ji snažíme snížit. Nakonec se ukázalo, že je to pro nás nevýhodné i ekonomicky. Tak jsme to nechali být, řekli NE a ulevilo se nám. A ještě jsme tím pár dalších lidí potěšili, také některé zklamali. Ale to je život.

Zdá se, že jsme žádnou změnu neučinili, neměníme práci, neměníme bydlení, ani partnera. Přesto se změna udála. Měníme naši aktivitu a svoji energii směřujeme tam, kde cítíme, že nenaráží na odpor. Náš projekt (cesta životem) pokračuje, ale zvolili jsme si trochu jiný směr té cesty. Když to nejde tudy, půjde to jinudy. Tak to je.

Něco „starého“ jsme odložili, protože jsme v tom přestali vidět smysl (pro nás) a nemusíme se s tím vláčet. Smysl nacházíme v tvořivosti, která nám přináší radost, protože nás naplňuje.

Před časem jsem se rozhoupal k tomu, že jsem své starší blogy roztřídil do kapitol a sestavil do knihy. Vzniklo tak CD (kam jsem dal i své první psané dílo „Spisky chemikovy“) a také tištěná kniha. Chystám se i na čtení a přednášky (nejen) seniorům. Dělám to pro radost svoji a snad i těch, kdo si CD či knihu pořídí (za výrobní náklady), neboť vše je jinak na blogu dostupné zdarma.

Připravujeme také vlastní (rodinné) webové stránky a tam budou k dispozici příslušné informace vč. kontaktů. Až to budu mít v kupě, trochu pozměním zde i svůj profil a dám sem i odkaz na webovky.

Tak jsem si tady dovolil, jak by řekl Viktor Hujer „švestičky z naší zahrádky“, čili moderně řečeno takové malé „píjárko“.