Vrať se do hrobu

Což je jednak název filmu herce a režiséra Milana Šteindlera, a jednak trefná hláška. Dá se využít především tam, kde jaksi starší člověk působí nepatřičně.

Když se objeví, byť zachovalý padesátník, na akci pro mladé, riskuje tuto hlášku. Snad jen v případě, že je to učitel či trenér se svými studenty či svěřenci, pak se tomu může vyhnout. Nesmí se ovšem nechat strhnout mládím a nezačínat si s nějakou svou žačkou či svěřenkou, pak mu tato hláška samozřejmě hrozí.

Už jsem se věkem dávno kvalifikoval na „vrať se do hrobu“, proto mne tato hláška nemůže nijak překvapit, ani vytočit. Faktem je, že tomu naproti nejdu, v nějakém baru žádné mladé holky neopruzuju, zejména proto, že do těchto podniků nechodím. Nějak na to není čas, ani nálada, a nakonec ani potřeba.

Asi bych se s touto hláškou nesetkal v domově důchodců, tam mne ještě berou za mladíka. Přestože bych si to v úctě ke stáří osobně k nikomu staršímu asi nedovolil, dost často si to myslím o nějakých provařených tzv. osobnostech, které už dlouho „okupují“ veřejný prostor a už by mohli odejít. Neplatí to však o všech, zejména o těch, kteří mnoha lidem svým působením dělají radost i v tom pokročilém věku, a když na své cestě životem k tomu hrobu opravdu dojdou, je nám po nich smutno.

Ovšem jsou i tací, kteří z toho „hrobu“ vylezou jen občas, pak tu chvíli působí jako zombie a pak zase zalezou. Vylezou z temné díry (hrobu) veřejného nezájmu, zakníkají něco, čeho se chytnou média, která na ně na chvíli „posvítí“ a oni pak zaplní veřejný prostor.

Objevil se např. písničkář, kterého je teď všude plno, je zván na akce k 30. výročí listopadu. V zásadě měl svůj hvězdný okamžik po návratu z holandského exilu, pak zapadl, pak občas vyjukl s nějakou kontroverzní písní, nyní prožívá svůj hvězdný comeback.

Mne tedy moc nebere, protože jsem se o jeho tvorbu nezajímal a z té jeho kritiky Karla Gotta cítím zejména ukřivděnost a zlobu. Nemohu si pomoct. A pak se dozvím, že v našem městečku bude vystupovat na dvojkoncertě spolu se Spirituál kvintetem (na ten bych šel). Úvodní den předprodeje jsme už prošvihli, nicméně vypadá to, že dvojkoncert vyprodaný není, a tak se můžeme ještě rozhodnout. Je to šance poslechnout si jedno z posledních vystoupení Spirituál Kvintetu a možnost nechat se Jaroslavem Hutkou překvapit. Ty dvě notorický známé písně jsme hrávali a zpívali u táboráků, ty nové „politicky angažované“ opravdu nemusím, ale asi existuje i mnoho jiných, pokud to má být koncert, a ne politické školení mužstva.

Zatím to tedy nechávám otevřené, pokud budou lístky, nemohu vyloučit, že by mne mohl příjemně překvapit. Přeji mu však plný sál, ať si to užije, než se opět vrátí do .... sféry zapomnění ...

Nedávno jsme absolvovali koncert skupiny Chinaski, dostali jsme to jako dárek k narozeninám a výročí svatby od dětí, děti se účastnily též. Moc se nám to líbilo.

Ještě jsem si vzpomněl, že v mládí jsme chodili na výchovné koncerty. Tak mne napadá, zda někdo nevymyslí koncerty převýchovné, kde budou lidé „nesprávných“ názorů prostřednictvím hudby a textů převychováváni, dokud nepřijmou za své ty správné názory. Tak nevím, zda bych se raději nevrátil do hrobu. 

Mimochodem pod Krušnými Horami je městečko Hrob, jen jsem jím kdysi projížděl, mohl bych se tam vrátit a pořádně si ho prohlédnout. Vrať se do Hrobu má pak jiný význam.

Kamarád z jaderné elektrárny nám na jedné konferenci vyprávěl o zajímavé žádosti na vyslání pracovníka na služební cestu:

jméno řidiče: Mrtvý, důvod cesty: mrtvá voda (slangově zaužívaný název), cíl cesty: Hrob.

To nelze vymyslet, to se musí zažít.