Volný je mi volný

Tedy ten anti-rouškový poslanec Volný. Nenosím roušku, protože jsem ústavní činitel, trochu pokrytecká a povýšenecká výmluva. Ostatním poslancům nejspíš rouška přirostla k ústům.

Některé provařené tváře nejen české politiky už bez roušky neznáme. Tak nám tu tvář aspoň ukazují dva neukáznění poslanci. Spíš jde o ksichty a divadélko, více trapné než vtipné.

Jsou členové „stáda poslanců“, měli by se přizpůsobit zvykům stáda. Stádo nosí roušky, tak si je mají také vzít. Nebo hrdě odejít.

Kdyby chlapci měli koule, pak se vzdají poslaneckého mandátu. Nechci-li nosit roušku, nenavštěvuji místo, kde ji po mě vyžadují. Je-li to moje zaměstnání, za něž jsem placen, musím se něčeho vzdát. Tedy odhalené tváře, když je povinnost si tvář zahalovat, nebo se vzdát toho zaměstnání a mohu tvář nosit odhalenou.

Tak jednoduché to je. Jistě, poslanci jsou zvoleni a jejich konec v Poslanecké sněmovně může nastat těmito způsoby:

1) uplynutím mandátu v řádném volebním období, či při rozpuštění Sněmovny

2) vlastní rezignací na mandát příp. vlastní smrtí 

Jiný způsob mne nenapadá. Odvolatelnost poslanců nikdo neprosadil, trestně stíhané poslance jsme již také měli a výzvy k rezignaci od kolegů ze strany se většinou míjí účinkem. Ještě se snad nestalo, aby se z nějaké strany někdo neodštípl, nebyl vyloučen či nepřevlékl stranický dres.

Poslanec Volný také patří k těmto (použiji-li příznačný termín z chemie) „volným radikálům“, je i podobně reaktivní.

Nejspíš nás bude oblažovat až do konce svého mandátu a pak jaksi „vyšumí“, nebo, že by mohl být bez svého bývalého guru Tomia znovu zvolen? O tom si dovolím pochybovat.