Je zajímavé, jak pánové Hnízdil, Jonáš, Šula a jim podobní vyhledávají mediální publicitu. Pokud někoho vyléčili tím, že mu řekli, že si nemá brát tolik půjček, rozvést se, přestat kouřit a já nevím co ještě, tak snad k tomu není zapotřebí studium medicíny a nějaké ty atestace.

Je to spíše tak, že medicína ani zdaleka není schopná udržet člověka ve zdravém stavu po dobu před důchodem, tak se pohodlně uživí i takoví "lékaři".

Na druhou stranu, o chirurgovi na okresní nemocnici, co celý život svou kvalitní prací (byť ne tak rádoby zakademizovanou jako jiní lékaři) lidem skutečně pomohl vyřešit aspoň část jejich problémů, se nikde ve freestylových časopisech a TV Show nedozvíte.

Záchranu života, umění chirurgů a specialistů nikdo nezpochybňuje, jen v té specializaci, rychlosti (na pacienta pár minut), určitému alibismu na straně lékařů (vyhovím, aby mne nežaloval) a na straně pacientů "musíte mě opravit, abych mohl fungovat a samozřejmě byznysu s léky, se vytratil člověk

doktory už deset let nenavštěvuji - výjimkou jsou vstupní prohlídky do nového zaměstnání. A možná to, že nesedím někde v čekárnách a neposlouchám o nemocech, způsobuje, že jsem zdravá a zdravě šílená

Rád vzpomínám na bonmoty svého rodiče. Pravil, že do 50 let, byl mladý, krásný a zdravý. IHNED ! - První den po narozeninách zjistil, že je starý, škaredý a nemocný ! Je to přehnané ... Na straně druhé se zdá, jako by lidské tělo fungovalo jako PC s nějakou pamětí. V každém z nás, je vkomponována spousta chorob. Jde o to, kdo a kdy - tyto následně aktrivně spouští ! Pochopitelně jde o dispozice, životní styl. V podstatě v tom není žádná věda. Stačí se podívat na rodiče a přidat si pár roků - (vklad doby, zdravotnictví). Jako mladý, jsem se zařekl, že nepůjdu cestou starších - Jejich řeči o chorobách, výměna zkušenosti jaké pilulky ap. Je sranda, když se člověk ráno probudí a má nový objev ! Směji se, přece říkali, že toť důkaz - Člověk ještě žije ! Přišel k lékaři jako zdravý - odešel jako nemocný. Furt dokola ...

V souladu s přírodou přežijí jen silní, což je podstatné. Bohužel je pravdou, že zejména chronické nemoci léčit moc neumíme a v podstatě jen potlačujeme cosi, co ani pořádně nevíme, co je...

V každém případě chronická nemoc upozorňuje, že cosi je v životě člověka špatně... u dětí to může souviset s problémovými vztahy v rodině a v nevhodné (ubližující) výchově. Chtělo by to více času se dětem věnovat a více lásky a důvěry a samozřejmě zdravější životní prostředí. Celá ta filozofie je o tom, že řešíme důsledky, místo toho, abychom se dopátrali příčiny a tu odstranili.