Už dlouho nejel žádnej vlak …

… zpívá v jedné ze svých písní skupina Hop Trop, mám rád nejen jejich písničky, ale také vlaky. Tak si představuju jaké to je, když ujede poslední vlak.

Přenesme se do doby bezmobilové (pro dnešní mladé do pravěku), kdy lidé neměli ani tolik aut a více jezdili tou dopravou veřejnou, hromadnou. Pro náš příběh je důležité, nejen že nebyly mobily, ale také to, že se někde rušil provoz osobních vlaků na trati.

Právě v této době a za této podmínky se odehrává náš (smyšlený) příběh. Nevěsta s početným doprovodem se blíží k vlakové zastávce a uvidí jen zadní světla odjíždějícího motoráčku. Netuší, že je to vlak poslední. Otec nevěsty zavelí, že to nevadí, že počkají na další spoj, že zásob mají dost a můžou začít hodovat dřív než na svatbě. Tak začnou kolovat klobásky, k tomu láhev domácí slivovičky a také vínečko. Tož zábava sa rozprúdí, šak cérka se vdává enem jednou. Jediná, kdo se na to netváří a poměrně nervózně (a marně) vyhlíží příjezd dalšího vlaku, je nevěsta.

Zatím u Staroměstské radnice v Praze postává ženich s kytkou a maminkou. Nervózně se dívá na hodinky.

Zatímco ostatní na vlakové zastávce se dobře baví, nevěsta usedavě pláče, neboť ví, že svatbu již nestihne.

Ženichova matka synáčkovi vyčítá, jakouže nespolehlivou holku z buranova si to vybral, že nedokáže včas přijet ani na vlastní svatbu a posléze uraženě odchází, ženich jde přeobjednat termín svatby. Náhodou za tři hodiny mají volný termín. Ženich sedí schlíple na schodech, kytka pomalu uvadá. Kolem procházející dívku zaujme mladík v kvádru na schodech, zajímá ji, co tam dělá. Dá se s ním do řeči. Zjistí, že si mají tolik co říct. Ženicha napadne, že by, když už je na tu svatbu oblečen, se mohl oženit, jen s jinou nevěstou. Dívka kupodivu souhlasí, seženou jeden kolemjdoucí pár za svědky a vchází spolu na radnici.

Na vlakové zastávce je veselo, rodina pochopila, že se už do Prahy nedostane a že nemá cenu zbytek zásob tahat zpátky domů a že je jim tady dobře. Už i nevěsta přestala brečet a chce se opít. Tu přichází na zastávku tulák s kytarou, který netuší, že žádný vlak už odsud nepojede. Nabídnou mu občerstvení, on jim zahraje a zazpívá. Zaujme nevěstu, i ona jeho. Postupně všichni odejdou domů, na opuštěném a potemnělém perónu zůstane jen kytarista s nevěstou. Je jim spolu fajn a tak spolu začnou chodit.

Tak se dva, co se původně vzít měli, nevzali. Řeklo by se smůla, ale ten vlak, co nejel, nakonec přinesl štěstí čtyřem lidem.

Jo, v životě to může být i tak, že to, co zpočátku vypadá jako neštěstí, či smůla, se nakonec může proměnit ve štěstí.