Upřímně: už nechci být pokrytcem

Jsou lidé, najmě v politice, kteří mají funkcí víc než japonská kalkulačka. I já jsem ve svém životě vykonával řadu funkcí, jednak ty, co souvisely s mým zaměstnáním, a jednak ty druhé.

To jsou funkce, za něž jsem nedostával nic a mohl z nich mít jen dobrý pocit. Pocit užitečnosti. Pak se stane najednou něco, že ten pocit užitečnosti ztratíte, už to, co jste dříve považoval za užitečné, Vám přestane dávat smysl. Prozřete, a řeknete si, že už „užitečného idiota“ dělat nechcete. Pokud byste pokračoval dál jenom kvůli lidem, cítíte, že jdete proti sobě, stáváte se pokrytcem a začínáte ničit sám sebe. Tam, kde jste ztratil motivaci a nečiní Vám to radost, je lepší nepůsobit.

Co se to stalo? Je to vaše vnitřní proměna, něco uvnitř Vám „říká“ takhle už ne. Tohle k životu nepotřebuješ a budeš-li to dělat jen z povinnosti, bude narůstat tvůj odpor a dostaneš se pod tlak a tělo se ozve, může Ti vypovědět službu.

A tak se rozhodnete, že s něčím, co jste dělali dříve rádi a byli na to i svým způsobem hrdí, skončíte. Už víte, že pro Vás není důležité, co si o tom kdo myslí, zda Vás považují za „zrádce“ či „sobce“. Jen nechcete nést odpovědnost za přání a touhy někoho jiného. A tak v tom kolektivu ustoupíte a vytvoříte prostor pro to, aby ten, kdo touží realizovat své plány, které s Vámi nesouzní, za ně i převzal odpovědnost. To už ale závisí na něm, ne na Vás.

Přichází úleva a vědomí, že takto ušetřenou energii můžete věnovat tomu, co Vám činí radost a dává smysl. Od určité věci jste se tím osvobodil.

Pak přijde na řadu jiné úskalí. Nakonec souhlasíte s kandidaturou do Zastupitelstva města. Původně to odmítnete, ale pak uzavřete kompromis. Ano, podpořím Tě a ostatní kandidáty tím, že se ocitnu na kandidátce. Ale chci na tzv. „nevolitelné“ místo, tj. do druhé poloviny pořadí.

Mám své práce dost, dává mi smysl a chci ji vykonávat odpovědně a poctivě. Nechci nabalovat další funkce, nicméně chci, aby to v městečku dále klapalo i v nově zvoleném Zastupitelstvu. Aby zde působila vstřícná atmosféra a společná energie, která město posouvá dopředu. Aby se nesklouzlo do nějakých žabomyších válek, které by tu energii odebraly.

Celkem je mi jedno, zda budu zvolen, či nikoliv. Nevím, jak to voliči pojmou. Mohou si myslet cokoliv. Jen tak namátkou dále uvádím několik příkladů:

„Nedávno se stal předsedou byťáku a teď se zase někam hrne? Potřebujeme, aby dělal svou práci na bytovém družstvu, a tak ho volit nebudeme. Je až desátý, znamená to, že se rozešel s lídrem? Ne, já slyšela, že sám ustoupil, že kandidovat nechtěl, z jeho strany jde prý jen o symbolickou podporu“.

Nemám ambici a touhu po moci, k funkcím jsem obvykle přišel tak, že jsem neřekl ne. Vždy šlo o funkce, o které nebyl zájem, takže jsem o ně nemusel bojovat, stačilo souhlasit. Proto jsem na žádné z nich nelpěl a ani na té současné funkci „předsedy“ nelpím, ikdyž je pravda, že mne teď živí. Může se stát cokoliv.

Tak uvidím, co život přinese. Obvykle je to velký srandista a často přináší věci, které si ani nedovedeme představit. Obzvlášť, když netlačíme na pilu, se dějí věci.