U socialistů vaří strach

Čtu jen útržky, dívat se na ty „tragédy“ už odmítám. Nevím sice, z čeho socialisté vaří svoji polívčičku, ale pokud je to voda, tak velmi kalná a špinavá.

Takže ta hotová polévka asi chutná moc nebude. Tady totiž vaří strach. Možná mu sekunduje i panika. Klesají preference, korýtek se nedostává. Co s námi jen bude?

Česká politika víc než kompromisy umí kompromitující materiály. Tak jedni i druzí vaří „kompro“, to je ta nechutná polívčička z blátíčka. Ty nevíš, co já na tebe mám. Mám kompro a vytáhnu ho, když je (bude) třeba.

Pche, jen se zesměšníš. A poslouchej, co tví kostlivci ve skříni?

Copak ty víš, v jaké skříni se můj kostlivec skrývá? To vědí jen členové naší sekty, jejího užšího vedení a ti přísahali na svou čest a svědomí.

Pche, svědomí? Čest? Prachy, kamaráde, za prachy si vše koupíš. I tu skříň s kostlivcem.

A jsme v ouzkých. Ví o skříni nebo jen blafuje? Víte vůbec, jak by ten zametený kostlivec ve skříni s námi zametl? Co budeme dělat? Poradíme se o strategii a taktice a pak zaútočíme. Odvoláme, podáme demisi, … ne zase odvoláme. Musíme za každou cenu odvést pozornost od nás.

Co to ten Babiš udělal? Nabízí nám za sebe náhradu, prý odbornici na slovo vzatou. Náhradu nepřijmeme, není nestranná. Rozhodně nestraní nám.

Prezident ho musí odvolat. My přece bráníme ústavu a demokracii. Musí to být přesně takhle, jak chceme my!

No, jo, ale na tahu je Zeman a Babiš hraje ty šachy s námi. Dámu obětoval a co udělá dál? Položí krále? A znechuceně odejde? Nebo něco opravdu má a to použije? A jak dlouho bude prezident odvolání odkládat? Jak dlouho u něj trvá „neprodleně“?

A co voliči? Zabere to na ně? Uvěří nám ještě aspoň ten nos mezi očima?

Teda nechtěl bych vařit v Lidovém domě, žádná libá vůně se odtamtud zrovna neline. Páchne to shnilotinou. To jejich menu nejen, že je neslané nemastné, ale i stokrát přežvýkané. Navíc šéfkuchař moc vařit neumí a kuchtíků je příliš.

Ne že by v Průhonicích či na Čapím hnízdě bylo to kuchtění o moc lepší. Menu je připraveno z těch nejlevnějších surovin, ani ne moc kvalitních (tj. okradených), ale zdejší šéfkuchař si do toho nenechá moc mluvit a nebojí se použít pikantní koření. A neváhá pak na spravení chuti nabídnout ještě sladké koblihy.

Osobně si vyberu své meníčko někde úplně jinde. Ale zajímá mne „návštěvnost“ obou „vypečených hospod“, které spolu dlouho „pekli“ společně a teď si jdou po krku.

PS: dočkáme se někdy namísto vzájemně se „kompromitujících“ politiků, moudrých správců země, kteří budou sloužit občanům a ne stranické pokladně, či jejím sponzorům, příp. jen sami sobě?

Mám neskromné přání, chci se toho dožít.