Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá). 

K tomu se hodí nějaké výročí. A tak jsem se rozhodl vyjet s novým fotem u příležitosti svého (jubilejního) třístého blogu. Jo, stárnu a ta fotka tomu odpovídá. Pokud bych nějakým zázrakem ve své vizáži omládl (s nákladnou pomocí plastického chirurga nepočítám) a nějaká fotka se fakt povedla, tak ji třeba zase vyměním. S největší pravděpodobností se nic takového nestane a kulatý ksichtík se stále více šedivými a řídnoucími vlasy mi vydrží asi dlouho. Aspoň jsem si pomohl zvířecím přítelem, aby tam bylo něco hezkého. Nakonec ta „profilovka“ není tak důležitá.

Také jsem trochu upravil text o sobě, aby těch změn bylo víc. Sám jsem si říkal, kdy se budu na blogu blížit číslici 300. Čekal jsem, že intenzita psaní se bude postupně snižovat. První rok jsem si zkrátil o měsíc a půl, když jsem začal plnit předsevzetí Silvestra 2014 až od poloviny února 2015. Přestože jsem v prvé fázi použil něco „ze šuplíku“, napsal jsem kolem stovky blogů za rok a v přibližně stejném tempu pokračoval i v roce 2016. A dá se říci, že i letos. Snad s výjimkou dovolených, kdy je intenzita nižší, se daří publikovat kolem desítky článků měsíčně.

Většinou je život inspirující sám o sobě, popíšu to, co se mi stalo, či si vzpomenu na dávný příběh, nebo si vymýšlím, fabuluji, provokuji, hraji se slůvky. Inspirace je zkrátka dost, často si všimnu něčeho zajímavého na internetu, někdy mám nutkání nějak reagovat, někdy se prostě musím vypsat.

Píšu hlavně pro sebe, je to má svobodná a radostná tvorba. Tímto způsobem se o ni rád podělím. Kdo chce, přečte si. Samozřejmě mě těší čtenost, ocenění karmou a reakce čtenářů, zvláště ty pozitivní. Ale řekl bych, že tou mojí hlavní motivací je prosté psaní pro psaní (svobodné a tvůrčí). To je vlastní každému blogerovi, ať již jsou pohnutky jakékoliv, vždy jde o počin autora (tvůrce) z jeho svobodné vůle. (Pozn. genderová: platí rovněž pro autorky blogerky a tvůrkyně).

Vytváří se tu různé „party“ a občas se také konají různá „párty“, čili to virtuální potkávání se promění v potkání reálné, kde se už setkávají „staří známí“.

Takže blogu mohu poděkovat za to prostředí, které mne docela pohltilo a přivedlo do mého života obohacení nejen texty ostatních, kterým se tu zasměji, tu se poučím, tu se nadchnu krásou či souzněním duší, ale i nové kamarády, s nimiž se rád tu a tam potkám. Samozřejmě, nejlépe naživo.

Napadá mne na závěr snad jen „Blogu ZDAR! A blogerům zvlášť“.

PS: jen doufám, že si to nějaká pomazaná hlava, co nečte moc dobře, nepřečte jako „Blogu ZMAR a k blogerům zášť“