Třicet procent?

Nevím kolik nakonec bude v naší zemi neočkovaných (na covid), zaznamenal jsem, že záměr vlády je naočkovat až 70 % populace. I sama vláda počítá s tím, že cca 30 % neočkovaných nakonec bude.

Jak budou vybíráni? Je nepředstavitelné, že by se ti, kteří by se očkovat nemuseli, vybírali nějakým testováním, či dle záznamů zdravotních pojišťoven. Nejlepším kritériem je dobrovolnost, tj. že neočkovaný za to, že se nenechá očkovat přijme zodpovědnost a 30 % je kvalifikovaný odhad a také nejspíš zbožné přání, aby těch neočkovaných nakonec nebyla víc než polovina.

Mediálně jsou odpůrci očkování označováni jako nebezpeční a nezodpovědní a objevují se náznaky, jak budou očkovaní zvýhodněni oproti neočkovaným. Z druhé strany se na to lze dívat jako na diskriminaci a omezení svobodné volby.

Jistě je ve veřejném zájmu zdraví obyvatelstva, resp. ochrana ohrožených skupin a zabránění kolapsu zdravotnického systému. Ovšem otázkou je za jakou cenu? Také se neví, nebo se o tom aspoň v mainstreamových médiích nemluví, zda ta restriktivní opatření vč. šíření strachu nejsou kontraproduktivní, tzn. že jejich podíl na úmrtích je mnohem významnější.

Samotný virus již populaci dostatečně promořil, nejspíš neexistuje nikdo, kdo by se s ním aspoň u svých známých, či v rodině nesetkal. Do jaké míry a na jak dlouho z toho získala populace přirozenou imunitu asi není známo, nebo nám to nikdo nesdělil. Předpokládám, že nějakou imunitu jsme (skoro za rok) „promořením“ získali.

Vláda něco dělat musí, stejně jako restrikce by jí byla vyčítána i nečinnost. Očkování je přístup přijatý na celém světě. Lidé jsou různí, proto někteří z nich očkování vítají, jiní váhají a mnozí jsou rozhodnuti se neočkovat (důvody mohou být také různé).

Vzhledem k potížím s distribucí vakcín by naopak lidé, kteří se nechtějí dát očkovat, měli být velebeni, ne haněni. Díky nim se totiž na ty, co se nechat očkovat chtějí, dostane řada, tedy vakcína. Je to mediálně obrácený obraz, tedy úhel pohledu.

Je to jen upozornění na to, že nic není černo-bílé, dobré, nebo zlé. Záleží jen na našem úhlu pohledu. Ten, co se nechce očkovat, nemusí být jen nezodpovědný jedinec, který ostatní ohrožuje, ale svým způsobem (díky neschopnosti zajistit dostatek vakcíny) i dobrodinec.

A kromě toho i o očkování samotném existují pochybnosti od nežádoucích vedlejších účinků, omezené ochraně (ať již před virem samotným či ne-infekčnosti očkovaného) až po vložení ovládacího a kontrolního nano-čipu. 

Jsem zastáncem přirozené imunity, zodpovědnosti jedince za své zdraví a za své rozhodnutí na základě svobodné volby. Mé rozhodnutí je neočkovat. Nicméně, kdo se rozhodne jinak, je to jeho volba a mně nepřísluší to nijak hodnotit a vůbec ne vnucovat někomu svůj názor.

Ale to chci i po druhých, říká se tomu vzájemný respekt. Jsme toho ještě schopni?

Na sociálních sítích a v médiích nejspíš ne. Ale v životě spíše ano, mám takovou zkušenost a podporuji „slušné rebelství“ svobodomyslných lidí, kteří se řídí svojí přirozeností, citem a přírodními zákony. Projevují odvahu nenechat se zastrašit a pro svobodu i něco obětovat, třeba to pohodlí, pocit jistoty a bezpečí a také určitou šikanu.

Dokáže třicet procent rozebrat a zbourat pokrytecký a ovládající „matrix“? Tedy nenechat si vnutit jeho „otroctví“ a proměnit ho v něco nového, živoucího, laskavého a lidského? Šanci máme.

Koneckonců jsme součástí přírody, vraťme se k její moudrosti. Prostřednictvím božské jiskry ve svých srdcích. V tom, že se potkáváme na procházkách venku v přírodě, vidím větší naději než v očkování a nesmyslných restrikcích, jako je např. uzavření skiareálů a vleků.

Proč jsou restrikce namířeny proti samostatným a malým živnostníkům, jejichž obchody a služby musí být uzavřeny, kdežto „konzumní chrámy“ díky prodeji potravin a drogistického zboží jsou otevřeny pořád? Komu to asi slouží?

Naopak vše, co člověka nějak povznáší, hladí po duši, či mu činí radost, nebo prospívá tělesné a duševní kondici, je uzavřeno (divadla, kina, koncertní sály, tělocvičny a sportovní haly, bazény, restaurace, školy). Přesto virus sílí (o tom jsme dnes a denně informováni) a lidi šílí.

Aby úplně nezešíleli, přestali tomu věnovat pozornost a začali se zařizovat (aspoň částečně a tam, kde mohou) podle svého. Navíc jsou u nás lidé solidární. Nejde jen o dobrovolnictví ve zdravotnictví či v sociálních službách, ale třeba i pomoc malým živnostníkům, byť se možná jedná jen o gesto, ale podpora v těžké situaci, kterou navíc živnostník nezavinil, je důležitá. I proto, že tito lidé jsou obvykle z nejsvobodomyslnějších a nejodvážnějších. Já si takových lidí nesmírně vážím.