Tři dcery

Žila, byla za sedmero horami a sedmero řekami.... Zkrátka byla jedna tradiční rodina, otec a matka, kterým se postupně narodily tři dcery.

Otec byl přísný, tak jako jeho otec a děd a vedl svou rodinu v duchu venkovských a křesťanských tradic. Matka, stejně jako její matka a babička, byla poslušnou pečující ženou a matkou. Takto ostatně u tradičních katolických rodin v této vesnici chodilo po staletí.

Dcery tak vyrůstaly v tomto tradičním, dalo by se říci harmonickém, rodinném prostředí. Hlavu rodiny nikdo nezpochybňoval, matka si nikdy nikomu na nic nestěžovala, zkrátka smířila se se svým údělem.

Dcery rostly a pomalu dospívaly. Otec měl s každou své velké plány, život jim už dopředu nalinkoval: nejstarší půjde do kláštera, mladší dcery výhodně provdá.

Nejstarší byla hodná holčička a tatínka a maminku poslechla na slovo. Sice se jí líbil spolužák, byl však nesmělý a ona nebyla zvyklá rodičům odporovat, tak se hned po škole hlásila v klášteře.

Prostřední dcera byla rebelka. Rodičům začala vzdorovat. Tak jako starší sestra zpívala na kůru, jenže narozdíl od ní si dovolila naschvál jednou nezpívat a po domácí hádce s otcem si dokonce prosadila, že do místního kostelního sboru nebude chodit vůbec. Otec ji vybral bohatého staršího ženicha ze sousední vsi, ale ona ho nechtěla.

Rodina žila jako před více než 100 lety, ale nenechme se mýlit, otec miloval technické novinky a v době začínající dospělosti dcer už byly mobily, tak jimi rodinu postupně vybavil. Aby mohl své dcery a manželku hlídat a kontrolovat.

Týden po osmnáctinách prostřední dcery, se ona dcera nevrátila domů. Odešla z domova, sedla na vlak a odjela do Prahy. Matka našla její dopis, v němž vysvětlila, proč odchází a že už se nevrátí. Na mobil ji volala marně, nebrala ho.

S rodiči už žila jen nejmladší dcera, ta byla vnímavá a brzy se naučila, že nemá cenu ani drze odporovat, ale ani poslušně poslouchat. Dokázala tak otupit hroty přísné výchovy, a dokonce si prosadila internátní školu v nedalekém městě.

Otec zestárl, byl na dcery naštvaný a vyčítal manželce, že je proti němu popouzela. Dovolila si podpořit jen nejmladší dceru. Nejstarší je občas navštěvovala, nejmladší trávila doma víkendy, o prostřední nic nevěděli.

Prostřední dcera se v Praze chytla špatné party, okusila alkohol, drogy, prostituci.  Zkrátka chtěla si hlavně užívat a nedopadla právě nejlíp. Nicméně do rodné vsi k rodičům se vrátit nechtěla. Z ulice se dostala, stala se trochu luxusnější prostitutkou. Ovšem s alkoholem a drogami zápasí pořád.

Nejmladší začala chodit se zajímavým klukem, nebyl věřící tak, jako ona. Byl spíš filosof, měl rád přírodu, k Bohu se dostal sám přes ateistickou výchovu. Nejmladší dcera si s ním uvědomila, že být bigotní katolička ji nevyhovuje a začala se sbližovat s názorem, že k Bohu nepotřebuje prostředníka. Jak čas plynul, jejich láska sílila, až se rozhodli si najít pronájem ve městě, kde oba studovali.

Doma rodiče osiřeli. Otec to nesl těžce, rozčiloval se, a nakonec těžce onemocněl. Jednoho dne nechal poslat pro místního faráře. Ale už to nebyl ten starý kněz, k němuž chodil téměř celý svůj život. Byl to mladý farář, takový moderní. Tradičně ho vyzpovídal a pak mu nasadil brouka do hlavy.

„Měl byste povolat dcery k sobě a požádat je o odpuštění, a také se zeptat své ženy, zda Vám odpustí“ a s těmito slovy odešel. Otce to na chvíli naštvalo, ale pak o tom přemýšlel a rozkázal ženě, ať sežene dcery, že se s nimi chce na smrtelné posteli rozloučit.

Matka okamžitě telefonuje nejmladší dceři, která ihned slíbí, že si to zařídí, nejstarší vzkáže přes faráře. Odhodlá se a zavolá prostřední dceři. Ta se nejprve podiví, že se ji matka po letech ozývá, nejprve telefon típne. Pak jí to ale nedá a zavolá zpátky.

„Ahoj, co se děje?“ „Otec umírá a chtěl by Tě vidět.“ „Aha, na něj moc zvědavá nejsem, ale co dělají ségry? Ty bych ráda viděla.“ „Pokud přijedeš, budete tu všechny“.

Tak se nakonec domluví a pozítří se všechny tři dcery objeví v rodném domě. Čtyři ženy zamíří do otcova pokoje, ten se jich ptá, zda mu odpustí. Jeho manželka spustí: „Vzala jsem si Tě a Bůh nám požehnal, snažila jsem se být ti hodnou ženou a dobrou matkou našich dcer. Ten úděl jsem si sama zvolila, ale to, že jsi na dcery zanevřel a svým způsobem je vyhnal, to ti neodpustím.“

Nejstarší dcera: „Poslal jsi mě do kláštera a nedovolils mi poznat fyzickou lásku. Ta touha mne sužuje mnoho let, nejsem té služby hodna, měla jsem se vdát a mít děti. To jsem si přála. To Ti nikdy neodpustím.“

Prostřední dcera: „Kvůli Tobě jsem utekla z domu, abych si užila svobody. Té jsem si užila naplno, fyzické lásky jsem měla až moc, stala se ze mne prostitutka, občas chlastám a beru drogy. To Ti nikdy neodpustím.“

Nejmladší dcera začne úplně jinak: „Matko a otče, děkuji vám za život. Dívala jsem, pozorovala vás, rodiče a své starší sestry a tím jsem poznávala, jak žít nechci. Díky Petrovi, do něhož jsem se zamilovala, jsem poznala, že se dá žít i jinak. Chceme se vzít a žádáme vás o požehání. Je to ale trošku jinak, panna už nejsem (smích) a čekáme miminko“.

Matka a sestry začnou gratulovat k miminku. Otec sípe z postele: „a ty mi odpustíš?“ Nejmladší se usměje: „ale já jsem Ti táto dávno odpustila. A mámě a sestrám také, vlastně jsem ani neměla co odpouštět. Já jsem si díky vám všem, a hlavně díky Petrovi, uvědomila, jak chci žít já sama a za tím si stát.“

Tak ta nejmladší byla ze všech nejmoudřejší. Všichni si pak vzájemně odpustili, otec zemřel v klidu a s úsměvem na rtech a tři ženy přemýšlely, jak si uspořádají své životy. Začaly se to učit. Nejstarší dcera odešla z kláštera, prostřední z Prahy a vrátily se prozatím domů k matce. Prostřední dceři se ve venkovském prostředí začalo (až na ty absťáky) dařit zbavovat se závislostí na alkoholu a drogách. Ženy zatím ve třech dávaly dohromady drobné hospodářství, chátrající díky otcově nemoci a matčině nestíhání se o vše postarat. To je nejen utužilo, pomohlo zahojit staré šrámy na duši, a hlavně je spojilo v nový rodinný vztah.

Nejmladší měla pár týdnů po pohřbu svatbu, s manželem se přestěhovala do domku jeho babičky a všichni se těšili na narození potomka.