To jsem si naběhl

Se svým posledním „provokativním“ blogem jsem si tak trochu „naběhl“. A to se ještě admini (jak jsem zjistil další den z emailu) postarali o jeho propagaci.

Na(ne)štěstí jsem byl pár dní pryč (v zahraničí) a k internetu jsem se moc nedostal. Na zasedání se to nehodilo, navíc byly problémy s připojením a v hotelu to (k mému překvapení) chtěli zaplatit. Blog jsem publikoval pár hodin před odjezdem, proto, když jsem odcházel na nádraží, jsem se již diskuse neúčastnil.

Chytrý mobil (zatím?) nemám a na starém malém hloupém je to nepohodlné, navíc i omezené. Tak jsem byl pár dní off-line a mohu reagovat s křížkem po funuse, tudíž to činím najednou novým blogem.

Zpět k „Pražákům“. Docela mne i potěšilo, že určitý patriotismus je vlastní i Pražanům. Nedělá mi problém, se omluvit všem těm, kterých se článek nějak dotkl. Popsal jsem jen pravdivý příběh, ovšem neodpustil jsem si „třaskavý“ komentář.

Příběh sám o sobě samozřejmě nebyl moc radostný, ztrátu hotovosti, nákupy na odcizenou kartu a náklady na náhradní doklady v pohodě přežijeme. Doufám, že tímto příběh skončil a odcizené doklady se dostaly někam na skládku či do spalovny. Ale také by je mohl někdo chtít zneužít, vzít si třeba hypotéku a po čase by se mohl objevit exekutor a najednou zjistíte, že nemáte ani ten „blbý“ papír, kterým byste se mohli bránit. Díky pohodlnému či přepracovanému policistovi, sloužícímu někde v Praze a nezkušenosti kluka z maloměsta, který toto zažil poprvé. I nám v našem malém městě ukradli kola, lyže, dokonce i starší auto. Protokoly jsme potřebovali kvůli pojišťovně, nicméně byly to jen věci a nehrozilo zneužití dokladů jako v tomto případě.

Ale zpět ke komentáři, který některé Pražany nadzvedl ze židle. Nedošlo mi, co to způsobí. Jednou vyřčené (napsané) se nedá vrátit zpět. Je třeba přijmout za svá slova (písmena) zodpovědnost.

Dalo by se psát i o „potrefených husách“, ale spíše jde o různé úhly pohledu. Praha byla a je „mocenské centrum“ a zároveň jediné velkoměsto v zemi. Proto je specifická, tj. jiná než ostatní místa v zemi.

To na jednu stranu láká lidi inspirativní, vzdělané, vědecky a umělecky založené, kteří jsou často špičky ve svých oborech činnosti. Na druhou stranu anonymita a instituce, které jsou nositeli veřejné moci, přitahují také určité lidi (dost odlišné od těch prvních).

A to vše, s otisky minulosti (zkušenosti předků) vytváří tzv. „morfické pole“, které se odráží v mentalitě lidí, co zde žijí. Lze tedy odvodit, že místa nějakým způsobem (aspoň částečně) ovlivňují lidi, kteří zde pobývají. Někteří lidé se na některých místech cítí líp, jinde hůř. A o tom to je.

Praha je nádherné město, mám tam pár přátel, známých, obdivuji spoustu jejích lidí (ať rodilých či náplav), ale cítím (řečeno anglickým rčením), že Praha není můj šálek čaje.

A také nemám rád, když se „zkreslený velkoměstský pohled z Prahy“ vnucuje všem ostatním. Což v malém městě či vesnici může způsobit více škody než užitku. Vím, je to především můj problém a jsem s tím srovnaný.

Svůj pohled se nebojím napsat a věřte, že ho nikomu nevnucuji. Pokud je někdo přesvědčen o opaku, je to jen jeho věc a já s tím nic nenadělám. A naopak, pokud mé články a úhly pohledu někoho inspirují, jsem za to rád.

Hezké prázdniny všem, Pražákům zvlášť :)