To bylo na udání?

Žiju ve městě, které nemá městskou policii. Byly sice snahy ji zavést, ale nakonec se to nepovedlo. Máme tu Obvodní oddělení Policie ČR. Město má a provozuje kamerový systém ve spolupráci s Policií ČR.

Na mém katastru mě Městská policie zastavit nemůže, v tomto mohu být naprosto klidný. Může tak učinit pouze policie státní.

Tak si představuji, jak bych řešil, kdyby mě policisté zastavili a načapali bez roušky či respirátoru venku. S tím by problém opravdu neměli. Otázkou je, zda by s tím, že nemám roušku měli problém jaksi sami od sebe. Což znamená, že by sami na ulici vyhledávali lidi bez roušky a jali se je řešit.

Nebo je tam poslal nadřízený a co naplat rozkazy je třeba plnit. Možná je ten motiv i ušlechtilý. Např. upravit nelichotivou statistiku vyřešených případů, protože případy „ne-rouškařů“ se řeší s téměř stoprocentní „úspěšností“. Příp. je motivem podřízené něčím zaměstnat, protože všemi těmi lockdowny klesla pouliční kriminalita tak, že máme nevytížené policisty (to jsou ovšem jen mé spekulace).

Proč asi chodí (nejméně) ve dvou? Nemyslím tím starý socialistický vtip, že jeden umí psát a druhý číst. Jestli to není i proto, aby se vzájemně hlídali při plnění rozkazu. Aby, když jeden projeví slabost (v překladu lidskost a selský rozum), aby ho ten druhý na místě umravnil, nebo aby ho po návratu na služebnu nahlásil.

Ostatně s hlášením všímavých občanů budou nejspíš jejich aktivity ohledně kontrolování lidí bez roušek (respirátorů) na ulici souviset. Jen by mne zajímalo, do jaké míry? Jestli ta udání hrají hlavní roli a jakou roli hraje vlastní iniciativa a rozkaz nadřízeného?

Takže, kdyby se mi něco takového stalo, určitě bych nekladl odpor a snažil se s nimi mluvit slušně. Asi v tomto smyslu:

„Jsem na procházce, roušku (respirátor) mám s sebou a jsem připraven si ji (ho) nasadit. Na procházku občanku nenosím, ale řeknu Vám, jak se jmenuji, kde bydlím, datum narození, příp. rodné číslo a Vy si mě jistě dokážete prolustrovat. Mohu mít ještě otázku?“

Pokud by byla hypotetická odpověď kladná, zeptal bych se, jestli mě řeší na udání a po následující odpovědi a rozloučení bych odešel po svých s nasazeným respirátorem (nebo aspoň s rouškou), který bych si za chvíli (pravděpodobně již oprávněně) sundal, neboť bych už byl mimo zastavěnou část obce.

Těm policistům nezávidím. Vybrali si práci nebezpečnou, nevděčnou, ale do jisté míry jistou. Možná mají hypotéky a bojí se, co by se stalo, kdyby neplnili rozkazy a o tu práci přišli. Někteří asi mají touhu dostat se v kariéře výš, a proto se snaží ukázat.  

Jiným připadají nařízení a jejich vymáhání nesmyslná a sami možná plní takové rozkazy s odporem a svádějí vnitřní boj. Ten se odráží na psychice a může vést až k rozhodnutí od policie odejít.

Co jiného může dělat policista, který nechce nosit během výkonu své služby na ulici respirátor? Nemyslím si, že takoví policisté neexistují.

Napadá mne jediné řešení: odejít ze služebního poměru. Možná by se ale na čas mohl hodit marod, nebo se nechat přeřadit na jinou práci, pokud to jde.

Nezávidím jim, ale také je neobhajuji, mají se chovat profesionálně, ale jsou to jen lidé. A v této době vypjatých emocí zachovat chladnou hlavu, je opravdu těžké.