Titulovaný!

Titulovaná bývala (a je) šlechta: od vladyků a zemanů, přes knížata, hrabata, vévody až ke králům a císařům. Dnes to už znají jen v monarchiích, většina z nás z historie, knih a také z návštěv hradů a zámků.

Také sportovci bojují o tituly. Ty jsou ovšem nestálé. Tak třeba fotbalový nebo hokejový klub vyhraje ligu. V tomto roce získal titul. Jsou kluby, které sbírají titul za titulem, ale jsou také kluby bez titulu, či s titulem ojedinělým, nebo si již desetiletí na titul nesáhli.

Ještě když Benátky neměly krytý zimní stadion, chodil jsem se dívat na hokej „na rybník“ bez střechy. Tenkrát (a po letech zase bude) hrál A tým Benátek druhou ligu (třetí nejvyšší). Z amplionu se ozýval zvláštním hlasem zvláštní člověk. Nikdy nezapomenu, když nám oznámil: „branku vsítil hráč domácích číslo šest, Inženýr Adolf Beznoska“.

Článek se bude věnovat titulům akademickým a z titulu humoru. Tak prosím „titulované“, aby ho nebrali moc vážně. Tím titulem, který nosí i bývalý hokejový obránce Benátek, který to dotáhl na náměstka primátora Mladé Boleslavi a též byl jednu dobu poslancem, se mohu honosit i já. Nás Inžů je poměrně dost, jsou to většinou ekonomové a technici (strojaři, stavaři, chemici aj.).

Také profesionální vojáci bývali (a asi i jsou) inženýry. My „absolventi“ vojenských kateder (zv. špagáti) jsme na vojně přezdívali „lampasákům“, že to jsou „inženýři pořadového kroku“. Ale pak jsme se dozvěděli (od jednoho nadporučíka, co s námi hrál na vojně divadlo), že např. existuje titul Inženýr kolové a pásové techniky.

I vědecké tituly lze sbírat a dotáhnout to na docenta, profesora. Předtím se člověk ještě obvykle stal CSc., což byl kandidát věd ale hojně se užívalo pojmenování: Celkem slušný cikán. Také býval vyšší level Doktor věd: DrSc. A dnes je to ten oblíbený vědecký titul za jménem PHD, tedy pí ejdž dý, aby to znělo správně vědecky.

Existuje taková posloupnost: student se musí orientovat ve skriptech a čas tráví v knihovně. Asistent musí vědět, kde najde knihovnu. Docent musí vědět, kde je asistent a profesor, kde je docent.

Vedle inženýrů jsou magistři Mgr, kterým se obvykle říká magoři. Ono třeba takový major magor (mjr. Mgr.) už je někdo. Dřív byla paní magistra ta paní v lékárně.

Dříve byly tituly jako promovaný pedagog, promovaný fyzik, promovaný biolog, promovaný filosof, promovaný právník apod. Např. náš učitel filozofie na vysoké nám řekl: já jsem tady jen promočený filosof, doktorát jsem si dělal jinde. Tak, aby nebyli jen samí „promočení“, přiznal se jim titul Mgr.

Tento titul je jakýmsi mezistupněm. Je to víc než nový titul bakalář Bc (blbec) a míň než doktor. Jde se tedy od blbce přes magora k doktorovi. A ti mohou být také různí: MUDr., JUDr., MVDr., RNDr., PHDr., PharmDr. a nejlepší je doktor politických věd: RSDr: tomu se říkalo „rozhodnutím strany doktor“.

Pak jsem objevil titul DiS za jménem. Říkal jsem si, že to asi bude „disciplinovaný student“, pak jsem se u jedné držitelky tohoto titulu dovzdělal, že jde o diplomovaného specialistu, absolventa Vyšší odborné školy.

Ani výše uvedené tituly nestačí. Máme ještě další tituly související s korporátním managementem a právem. Jsou to MBA (Master of Business Administration) a také LL.M.

Na MBA už jsem slyšel hlášku od jednoho profesora, který si postěžoval: máme na ústavu novýho šéfa, je Malej blbej agresivní a má na to i titul. LL.M. mi připomíná, že by to mohl být „loajální loupežník, ale jen malej“.

Profesor (několikanásobný) Maxmilián Kašparů je v Česku člověk s nejvíce akademickými tituly. Sám se ale tituluje „nepřizpůsobivý občan“.

Posledním titulem, který mne napadl, je titul udělovaný Spolkem Sysifos: Bludný balvan. MUDr. Hnízdil mu vymyslel i akademickou zkratku BlB. Tímto titulem bych se rád honosil, ale nemohu, nebyl mi udělen.

Ale třeba se jednou dočkám, pak bych na vizitce mohl mít Ing. J.T. BlB, také nepřizpůsobivý občan.