Temný včerejšek a šťastný zítřek

Kam se nám ztratil dnešek? Dnešek jakoby nebyl. Přitom včerejšek nemusel být temný a zítřek nemusí být šťastný.

Jedno je však jisté. Včerejšek už byl. Nějak jsme ho prožili, každý tak nějak po svém. Někdo radostně, někdo smutně. Nebo třeba i obojí zároveň. Byly chvíle šťastné i nešťastné. Tak to prostě je. Ale je to už za námi, je to skončené.

Oproti tomu zítřek ještě nezačal. Do zítřka vkládáme své naděje i obavy. Tak zítra začnu (hubnout, učit se cizí jazyk, konečně oslovím tu krásku, co denně potkávám…). Tak si projektujeme, co všechno uděláme. Ale až zítra. Nebo třeba zítra musím odevzdat nějaký úkol a už dopředu mám obavy, co na to řekne šéf. Bude spokojen či mi to „otluče“ o hlavu? Když mám před sebou něco nepříjemného, představuji si, zda a jak to zvládnu. Často odkládáme rozhodnutí na zítřek. Tak řešíme teď to, co se stalo včera (měl jsem se zachovat jinak, neměl jsem to slibovat) a to co se (asi) stane zítra. 

Nějak přitom zapomeneme na dnešek a tak si ho ani neužijeme. Je to obehraná písnička, přitom zítra nemusí (pro nás) vůbec nastat a může být všechno úplně jinak, než si zrovna představujeme.

Žít v přítomném okamžiku je jednoduché, ale zároveň strašně složité. Znamená to jediné, věnovat něčemu pozornost právě teď. Tomu, co se právě děje, tomu, co právě dělám.

Když se např. partnerský pár miluje (souloží), tak se miluje a užívá si to. Nemá co přitom řešit účetní uzávěrku, chyby v daňovém přiznání, přípravu do zaměstnání, či „nedejbože“ politiku. Všemu tomu se lidé mohou (a jistě i budou) věnovat jindy a dají tomu svoji pozornost právě tehdy, kdy to bude potřeba.

Funguje to. Aspoň u mne ano. Čím víc žiju přítomností, tím jsem šťastnější. Protože okamžiky štěstí a radosti přichází vždy v „přítomnosti“. Když tomu je člověk (duchem) přítomen.

Pokud jste duchem nepřítomni a myslíte na něco „důležitého“, co už se stalo, nebo se teprve stane, pak zpravidla ten šťastný okamžik propásnete.

Jistě, všichni máme nějaké plány, termíny, záznamy v diáři a věnujeme pozornost přípravě na setkání, pracovním úkolům a schůzkám. Tomu se asi nikdo nedokáže vyhnout a na plánování, motivaci a přáních není nic špatného.

Jen je třeba (pro naši pohodu) aspoň nějaký čas být přítomen prožívání a vychutnat si okamžik svého štěstí. Tak hodně štěstí, když je údajně (jak jsem se včera dozvěděl) dneska „Den štěstí“ a také začíná astronomické jaro.