Tečka se mění v otazník

I v zemích, kde jsou proočkovaní téměř stoprocentně, covid nezmizel a dál řádí. Jak to? Proč? Otázek už je příliš.

Zdá se, že „císař je nahý“ a zvědavému invalidovi Karáskovi ze Záskoku nikdo neodpovídá. Resp. dočká se jediné odpovědi „očkovat!“ Nejsem apriori odmítač očkování, jsem hlavně pochybovač. Jak se dají pochybnosti vyvrátit?

Tím, že se bude jednat férově a odpovídat pravdivě. Přičemž pravdivá odpověď je i tato: to zatím nevíme, ale až se to dozvíme, pak pravdivě odpovíme. Zatím mé pochybnosti o vakcinaci proti Covidu spíše narůstají, než by se zmenšovaly, a to konspiracím opravdu nefandím.

Má představa o očkování, které v minulosti vedlo k omezení šíření mnohých nemocí (především spíše bakteriálního původu) byla, že se očkovací látka připraví z původce nemoci ve slabé koncentraci tak, aby to vyvolalo imunitní reakci organismu. Tak aspoň fungovalo očkování proti dětským nemocem, které nás v tom našem dětství před nimi ochránilo.

Pak bylo známé očkování proti tetanu, to se zapisovalo do socialistického občanského průkazu a obnovovalo každých 15, později 10 let. Tato očkování jsem samozřejmě absolvoval. Jednak byla povinná a jednak s doživotní, či aspoň dlouhodobou ochranou.

Potom nastal rozvoj sezónních (každoročních) vakcín proti chřipce, či klíšťové encefalitidě, avšak tato očkování byla dobrovolná.

Pokud se touto optikou podívám na očkování proti Covidu, vyplývají i z toho následující otázky.

Proč je očkování dobrovolné?  Patrně proto, aby výrobce a kontrolní regulační úřad, který vakcínu (založenou na novém principu) schválil podmínečně v experimentálním režimu, nenesly zodpovědnost za poškození zdraví způsobené aplikací vakcíny.

Proč je na očkování vyvíjen takový tlak, když je dobrovolné a záleží na svobodném rozhodnutí každého jedince? Aby se vlivem vyšší proočkovanosti dosáhlo kolektivní imunity a zároveň se ochránila nejohroženější část populace. Tomu jsem fandil a donedávna dokonce věřil, že to tak bude.

Jenže se ukazuje, že to tak úplně není, v nemocnicích leží spousta očkovaných s reinfekcí a někteří s těžším průběhem. Také studie potvrzují, že prodělaná nemoc udržuje paměťovou imunitu a chrání lépe a dlouhodoběji než očkování. Vakcína nedosahuje takové účinnosti, jak se předpokládalo a dokud virus přirozeně neoslabí a populace se přirozeně nepromoří, pak očkovaní budou vyzývání dva až třikrát do roka na další dávku. O to už se umělá inteligence postará.

Takže se ukázalo, že dvě dávky nestačí, ani tak nechrání před reinfekcí, a navíc nemoc přenáší i očkovaní. U dětí a mladých, jejichž mladší organismus by si měl (až na oslabené jedince) s virem poradit přirozenou imunitní reakcí, nikdo nedoložil, že je očkování z důvodu ochrany zdraví jejich, případně jejich rodičů a prarodičů, vhodné, a tak výhodné.

Na mé straně pochybnosti přibývají a odborníci vystupující v mainstreamových médiích odpovědi na mé zvídavé otázky neposkytují. Hlavně proč se stále neuznávají protilátky, proč se testují zdraví lidé, a ne pouze ti s příznaky, proč se nepoužívají (již osvědčené) léky? Jak je to s respirátory? Slouží především k ochraně nositele, nebo k ochraně okolí? Proč se stále nutí používání respirátorů vevnitř? Chápu je v přeplněných místnostech, v hodně obsazených dopravních prostředcích, ale hlavně v nemocnicích a domovech pro seniory, ale plní svůj účel? A do jaké míry škodí, přece ovlivňují dýchání a člověk vdechuje svůj vydýchaný vzduch.

Dokud nedostanu (či nenajdu) uspokojivé odpovědi, které by mě přesvědčily, že je očkování to nejlepší pro ochranu mého zdraví, pak přijímám úděl neočkovaného se vší odpovědností, která z toho vyplývá.

Možná už se blýská na lepší časy v situaci s Covidem, byť za cenu mnohých zemřelých, neboť se promoří zase více lidí a možná, že i více lidí bude pochybovat tak, jako já. Myslím hlavně z řad očkovaných, neboť ta tečka se přeměnila v otazník a na otázky odpovídá vykřičník.

Ještě jak to bude se svobodou a odpovědností? Taky už se blýská? Možná nad Tatrou a tady budeme za chvíli hledat domov můj.