Sobota: den radosti

Dovolím si v úterý vzpomenout na sobotu. Hlavně na tu minulou. Soboty jsou u nás doma dny odpočinku. Jsou to také dny, kdy si děláme radost, aspoň občas.

Jedeme na výlet, jdeme na procházku, jedeme navštívit příbuzné, pořádáme či se účastníme různých akcí, radostně makáme na zahradě či jednou za „uherák“ zvelebujeme byt (v tomto případě přichází ta radost později).

Občas se snažím provětrat kolo. Jezdíme s partou – párkrát ročně (tak 50-60 km za celý den a aspoň 3x hospoda), s bráchou – párkrát do měsíce (spontánně tak 20-30 km podvečerní okruh se zastávkou na pivě). Někdy jedu sám.

Tak jsem minulou sobotu využil báječného počasí a vyrazil na odpolední projížďku. Namířil jsem si to z Benátek n. J. do Čelákovic, přes Starou Lysou a Dvorce. Cesta lesem, pár kopečků na začátku trasy a pak mírné klesání směrem k Labi.  Ve Dvorcích zahlédnu z lesa velké srocení lidí, probíhá nějaká akce pro děti a jejich rodiče. Pak potkávám cyklisty, podél trati i rodiny s dětmi na kolech, skupinky pěších turistů, sem tam i zklamané houbaře. Mnozí lidé díky hezkému počasí využívají volno v přírodě. V Čelákovicích se projedu po nové lávce na druhou stranu Labe, pak podél Labe a jezera Malvíny dojedu k toušeňské lávce a zase na druhý břeh a přes Káraný a Otradovice domů. Krásná cesta převážně lesem. V Předměřicích n. J. potkávám hasiče, kteří balí své hadice. I tady se asi konala akce pro lidi, na níž se sešli místní (možná se ale hasiči vrátili odjinud, neptal jsem se). Akce pro děti ten den probíhala i v Benátkách, příští sobotu proběhnou další akce. My pořádáme tradiční sokolení a pak vyrazíme na Posezení s burčákem nahoru na zámek.

Ale vraťme se k minulé sobotě. Po sprše a gáblíku k večeři zapínám televizi. Hlavním (propagandistickým) tématům Událostí nevěnuji pozornost (už jsem z nich unaven), ale pak (kromě Dnů NATO) mě zaujmou reportáže z velkých měst, kde se lidé baví na ulici, potkávají se, smějí se, hrají šachy, hrají si s dětmi. V Praze, Brně, Ostravě, .... To je ten opravdový život!

A v neděli se kouknu na blog: šok ze čtenosti mého posledního blogu (nečekal jsem, že Šimon bude takový tahák), ale také radost z návratu pana glosátora Havránka. Také trochu nadějný pocit z Nedělní partie na Primě. Určitě chceme ten pestrý současný život v našich vsích a městech zachovat i našim potomkům. Ať kromě strastí také slastí si užijí. Tak si to nenechme vzít.