S teroristy se nevyjednává ....

... pravil kdysi náš současný prezident. Myslel tím především islámské radikály. Terorista se často vyznačuje tím, že zadržuje rukojmí, aby dosáhl splnění svých požadavků.

Současná situace se úplně obrátila. Vlády a státy světa kvůli protiepidemickým opatřením zadržují také rukojmí, své občany. Někde je to lepší, jinde horší. Myslím to zacházení s rukojmími.

Tj. v některých státech a v některých případech jsou rukojmí celkem svobodná a opatření se jich nijak zvlášť nedotýkají.

Jiná rukojmí nemohou třeba podnikat, nemohou chodit do školy, další si nemohou odpočinout, jiní (především senioři) jsou paradoxně chráněni tak, že se nemohou s nikým z rodiny sejít a cítí se jako v domácím vězení. Všechny tyto skupiny, které to nejvíc odnášejí (zejména na psychice), jsou svým způsobem vládami terorizovány.

Což je ale vládami vydáváno za jejich ochranu. A rebelie proti opatřením je vydávána za bezohlednost a nezodpovědnost. Stejně tak neochota nechat se očkovat.

Ani  tak nejde o otevřenou rebelii, protesty, což lze díky dlouhodobé únavě, mediální propagaci viru, naštvanosti a frustraci, pochopit. Také lze pochopit i druhou stranu a příp. nasazení či monitoring policie, protože se na takových akcích opatření zkrátka nedodržují.

Co už ale pochopit nelze je jednostrannost boje s covidem. Rok ho zkoumáme, leccos už víme. Ale to, aby zaznělo ve veřejném prostoru více názorů a aby proběhla nějaká argumentační diskuse v širších souvislostech kvality života, to bylo utnuto.  Tady nám do toho vstupuje cenzura těch, kteří na pandemii, aniž by ji zpochybňovali, mají jiný názor a nabízí trochu jiná řešení.

Lidé obecně nejsou bezohlední a nezodpovědní (až na výjimky), jen se (významné části z nich) zdají opatření nepřiměřená, špatně cílená, zmatečná a ti, co káží vodu a sami pijí víno, naprosto nedůvěryhodní.

Otázkou je, jak zajistit ochranu těch potřebných, aby netrpěli a neumírali spíše na stres z opatření a protože nemohou opustit sociálně zdravotnické zařízení či domov a jsou přikováni k televizní obrazovce s děsuplnými zprávami, které jim rozhodně na psychice nepřidají.

Kdo se jich zeptal, do jaké míry o takovou ochranu stojí? Drobných živnostníků, kteří nemohou provozovat své podnikání, se také nikdo neptal a zavřel je. Přestože by ti malí dokázali mnohem lépe splnit podmínky počtu lidí na prodejně než velké prodejny, které nikdo nezavřel. Ti malí jsou rukojmím těch velkých.

Smyslem opatření by nemělo být potřebným omezením zamezit životu, ale důvěryhodnými omezeními ochránit ty nejvíc ohrožené. Avšak mělo by to být provedeno nejlépe tak, aby se necítili být jako rukojmí v domácím vězení. Přitom by se ostatní měli nechat žít. Tedy většinu zdravé, či spíše již promořené populace, přestat zadržovat jako rukojmí a normálně je propustit.   

Všichni společně jsme více nebo méně rukojmím vlády. Takže vláda nás občany svým způsobem „terorizuje“ a jak prohlásil pan prezident, s teroristy se nevyjednává. Co Vy na to, pane prezidente?