S láskou, jinak to nepůjde

Vlastně s Láskou s velkým L. A nemyslím tím senátora Václava, ten nosí jen její příjmení. Této Lásce se říká bezpodmínečná, není to ani ta živočišná (sexuální, pudová) ani ta vypočítavá.

Vypočítavou lásku asi všichni znají, to je ta: miluji tě, protože máš hodně peněz a já se na nich (jejich utrácení) chci podílet. Nebo budu tě milovat když …. mi splníš nějakou podmínku. Miluju tě, protože si mladá, krásná, štíhlá a líbíš se mi. Miluji tě, protože umíš vařit a nevyčítáš mi nadváhu. Zkrátka podmínek si můžeme vymyslet, kolik chceme a nacházet neustále nové.

Např. volíš jinak než já, máš jiný přístup k vakcinaci proti covidu, k válce. Nebo jen k výchově dětí, k úklidu domácnosti, myslíš si něco jiného než já. A za to tě nemiluju, jestli chceš, abych tě miloval(a), musíš se změnit (podle mé představy).

A pak je Láska bez podmínek. Její ukázkou může být období zamilovanosti, kdy dojde k „zbláznění hormonů“ a výpadku rozumu (ega), kdy převládá cit (radost duše).

Hrobařem zamilovanosti se stává všednost, stereotyp, pracovní stres, příchod potomků na svět a svým způsobem soupeření několika lásek: lásky partnerské, mateřské a otcovské. Tady nastupují životní zkoušky a překážky. A také poznání, zda jsme schopní v lásce vytrvat, nebo to nejde a rozejdeme se.

Pokud vytrváme a dokážeme svou láskou spravedlivě podělit partnera, děti, rodiče, přijde další zkouška láskyplného vztahu, kdy děti dospějí a vyletí z hnízda. Kdy dospělé děti mají třeba opačné názory a jinak vidí svět.

Láska bez podmínek nevyčítá a miluje. Miluje nezbedné děti, miluje děti, které mají jiné názory a dokáže to rozšířit i na další lidi. To už nemusí být přímo o milování, ale obecně: mám rád lidi, některé více, některé méně, všechny se snažím respektovat, nebo aspoň tolerovat. A to je lidskost. Jinými slovy soucítění.

Vím, že lidé v mém okolí mi zrcadlí mě samého. Jak já se chovám k nim, tak se chovají ke mně. Ale jde i o opačný přístup i já jim něco zrcadlím. A jde také o to, abychom si vzájemně neubližovali, tj. když to tak cítím, abych mile, ale razantně vystavil stopku – tohle už ne, sem už tě nepustím.

A nebudu plýtvat svou láskou tam, kde je to zbytečné a kde mi to navíc ubližuje. Svůj život si nějak na vlastní zodpovědnost ukočírovat dokážu. Za jiné zodpovědnost nenesu, ale mohu je inspirovat, mohu jim nějak pomoct. Jsou věci, které nemohu ovlivnit. Jak ovlivním svět? Volebním hlasem? (Cha cha cha). Vidím, jak společenský systém ohrožuje lidskou důstojnost a také vnímám, že už kolabuje. Vlastně se udržuje „elitám“ spíše navzdory za nezměrného úsilí těch, kteří ho stále podporují tím, že pro něj obětavě pracují, a hlavně plní to, co jim říká mainstream (televize, internet a sociální sítě). Přesto se to neuvěřitelně rychle rozpadá.

Patřím k těm, kteří vnímají, že podpora něčeho, co beztak skončí, buď záhubou nebo totálním obratem (v to optimisticky doufám), už nemá smysl. Smysl má vytvářet místní pospolitosti založené na lidství, vzájemné důvěře, sounáležitosti, znalostech a dovednostech, a vzájemné pomoci. Asi nejvíc platí změň sebe a změníš celý svět. Tzn. proměň svůj strach na odvahu a lásku.

K této cestě jsem (nějak intuitivně) veden a věřím, že bude úspěšná a že nás vyvede z marasmu. Proto tomu, co se děje a útočí na nás ze všech stran, nevěnuji moc energie a pozornosti. Proto ani tolik neřeším, kdo bude zvolen prezidentem. Ale jsem zvědav, kolik lidí vůbec nepřijde volit, zvláště pokud bude 2. kolo Pavel vs. Nerudová. Pokud by jich bylo opravdu hodně (řekněme 60 a více %), bylo by to svým způsobem (lidové) vyjádření nedůvěry vládě a pak by mainstream utrpěl tzv. Pyrrhovo vítězství. 

Svým způsobem mám vládu i rád. Každý může vidět, co říká a dělá a může to srovnat se svou žitou realitou. Ona dopředu informuje, co chystá a chce, abychom se starali sami o sebe. Ale nechce nám to jaksi dovolit, protože nás potřebuje dojit. Tak si to dovolme my. Sami sobě. Hledejme ty cestičky svobody, částečné soběstačnosti a částečné nezávislosti na systému a důrazně mu řekněme sem už tě nepustím.

Prosím, žijte (s) Láskou a nenechte se ovládat ani strachem (hrůzou, děsem) a ani hněvem (zlobou a nenávistí).