Rok velkých změn a splněných přání

Jestli byl rok 2016 šokující, pak rok 2017 byl opravdu rokem velkých změn a většina z nich byla pozitivních, dá se říci, že se nám plnila přání.

Nemocnou matku máme více jak rok v domově pro seniory v našem městečku, navštěvujeme ji, celkem si zvykla a po počátečních „potížích růstu“ se vzájemné vztahy upravily tak, že všem stranám (snad) vyhovují a nikoho nepoškozují. Museli jsme se ale všichni hodně naučit, zejména o sobě.

A najít tu rovnováhu: jak pomáhat a sami sobě si tím neubližovat. Najít způsob laskavého jednání, které si nenechá vnutit odlišný přístup k životu a zároveň pochopit, že ani sami nemáme právo nutit druhému náš přístup.

Pak se nám najednou podařilo najít a koupit chatu s velkým pozemkem v podhůří. Oslovilo nás to na první pohled a měli jsme na to v podstatě bez nutnosti bankovní půjčky. Třetinu jsme měli, třetinu získali z prodeje matčina malého bytu a třetinu si půjčili od syna, kterému končilo stavební spoření. Syn nám raději půjčil, aby neměl lákadlo k útratám. Chceme mu to vrátit co nejdříve, jak to půjde.

Založili jsme si webové stránky a naučil jsem se s tím nějak zacházet. Ženu baví práce s dětmi v zájmovém kroužku a tak v současnosti studuje pedagogiku do šuplíku, aby příp. později mohla pracovat s dětmi profesionálně. O své změně práce jsem tu psal.

Když něco nového začíná, zároveň tím něco končí. Resp. je třeba s něčím skončit, co už člověka tak neoslovuje jako dřív. Pro mě jsou to funkce v Sokole, které mi již potěšení nepřinášejí a také nestíhám plnit povinnosti, z těch funkcí vyplývající. Zkrátka nárůst byrokracie zasáhl i sem. Aktivním členem v dobré partě chci být i nadále, jen chci pomalu přestat „funkcionařit“ (nejspíš uplynutím volebního období).

Samozřejmě s byrokracií se setkám i ve svém příštím povolání. Administrativa tam také bude, také kancelář a počítač, ale i více komunikace s lidmi, týmové práce a pohyb v terénu, operativní řešení aktuálních problémů, organizační činnost. Nové odbornosti a získání praktických zkušeností. Zkrátka docela výzva.  

Asi nebude tolik času a prostoru na blogy, ale to je těžké dopředu hodnotit. Zde více záleží na inspiraci, než na času. Takže nejspíš se přeorientuji na sousedské příběhy, protože účast na domovních schůzích bude asi nevyčerpatelným inspiračním zdrojem.

Jinak i u dětí došlo ke změnám. Dcera žije (zdá se) v harmonickém vztahu s přítelem, předpokládáme, že příští rok si budou chtít už zařídit vlastní domácnost. Podívala se do Ameriky, pracovala v Kambodži s návaznou dovolenou v Thajsku, v říjnu našla novou práci.

Syn se dostal na vysněný obor, studuje v Brně a současně se zamiloval a chce všechno stíhat vč. badmintonu a skauta. Občas u nás i přespí. Připomínají nám ho fotografie, ale hlavně všechna zvířata, co nám doma zanechal na starost.

Uskutečnili jsme také radostné setkání po 30 letech na Karlštejně. Znovuobnovili bývalá kamarádství, mnozí přátelé zůstávají, někteří lidé z našeho života naopak zmizeli a mizí, resp. již nehrají tak důležitou roli jako dřív. 

Také se moc vylepšilo naše okolí, konečně máme bezpečný chodník v ulici a novou hezkou fasádu na domě. Ve městě se i v tomto roce dařilo věci zlepšovat a zpříjemňovat život obyvatelům. Např. vybudováním „City parku“, nyní se upravuje podzámecký park. Důležitými krajskými investicemi jsou postupné rekonstrukce mostů přes Jizeru. Stále je co zlepšovat, upravovat a opravovat, protože nic nevydrží věčně, vše podléhá času.  

Z pohledu mého a mé rodiny to byl opravdu dobrý a úspěšný rok, možná přelomový. Pokud si svými přáními, pozitivním tvůrčím přístupem, ochotou přijmout změny do života a úsilím pracovat na tom, co chceme, tvoříme svou realitu, pak můžeme být s tím, co se nám podařilo v roce 2017 „stvořit“ opravdu spokojeni.       

Kéž se daří nadále nejen nám, ale i vám všem.