Proč se naše česká vlast tak těžko pojmenovává?

Když se oddělilo Slovensko, znamenalo to pro západní „zbytek“ Československa jednu výhodu: vyhoupli jsme se na první místo v pití piva. Problém ovšem nastal s názvem státu.

Česká republika (a její jazykové ekvivalenty) to problém nebyl. Tento název jsme přijali celkem nadšeně.  Po silvestru (1992) jsme se probudili (mnozí s kocovinou) nejen do nového dne a roku, ale i do nového státu. Projevem nás uvítal tehdejší předseda České národní rady Milan Uhde. Pamatuji si, že projev zakončil slovy: „Česká republiko, dobrý den!“

Poslední česko-slovenský prezident ani nevyčkal konce státu s divným oficiálním názvem: Česká a Slovenská federativní republika a v únoru 1993 byl zvolen prvním prezidentem českým.

Řekl bych, že se záhy začaly vést diskuse o jednoslovném názvu a také padaly pojmy jako Česko, Čechie, Czechia, Czechlands… Pak se ovšem diskuse díky posvátné úctě k tehdejšímu prezidentovi, kterému se „Česko“ vůbec nelíbilo, pomalu vytratila. A léta běžela.

Až pak nenápadně a stále více začali „Česko“ používat sportovní komentátoři a čím dál víc (nejen) sportovních fanoušků se přidávalo. A tak se jazykově správné „Česko“ šířilo zemí (resp. zeměmi našimi historickými) a bylo po mnoha letech většinou lidí vzato na milost.

Totéž asi čeká jeho jazykové ekvivalenty. Přiznám se, nepochopil jsem proč „Czechia“ vyvolala takové „vášně“? A pak jsem na to asi přišel. „Czechia“ má smůlu, protože ji prosazuje náš současný prezident, který je u „uctívačů“ tehdejšího prezidenta, jehož jméno zdobí pražské letiště, v nemilosti.

Určitě by se našly příznačnější názvy státu, lépe vystihující naši současnost, např.: Kocourkov, Hulvátov nebo Absurdistán,….. Ale ponechme si „Česko“, dává totiž naději, že jednou to u nás může vypadat jinak, než dnes. To totiž záleží na nás samých. Dát tomu nějaký obsah, nějakou šťávu, něco, na co budeme hrdí. Ani sebelepší jméno nezaručí, že ten obsah nebude stát za nic. A naopak sebeblbější název nemůže skvělému obsahu nijak uškodit.

Tak zanechme zbytečných a malicherných sporů o to, co se časem stejně v praxi prosadí (byť i díky lhostejnosti a nedohodě na nějaké jiné alternativě). Jen prosím, žádné lidové referendum. To by také mohla být pěkná pr.el, kdyby zvítězila třeba „Pr.el“. Kdo jiný než Češi (ty smějící se bestie) by si byl schopen a ochoten zvolit i takový název státu. Už jen pro tu srandu možné odpovědi na otázku: „odkud jsi?“ „Já jsem z tý Pr.ele uprostřed Evropy.