Proč plány nevycházejí?

Protože se vždy najde dost lidí, kteří jsou velmi dobří ve dvou disciplínách. Umí do toho házet vidle či sypat písek do soukolí.

Ale je tu i druhá strana, výmysly plánovačů. Vše je vymyšleno perfektně, připraveno ke spuštění. Tak se to spustí, někdy z nedočkavosti i dříve, než je to pořádně přichystáno. Nebo se přehlédne nějaký podstatný detail.

Zkrátka chybička se vloudí, a tak to nefunguje dle zamýšleného plánu (pamatujete spuštění nějakého státního registru v posledních letech, který by neměl problémy?). Když se k tomu přidají ještě házeči vidlí a sypači písku, a dokonce jacísi švejkové, pak ten plán minimálně drhne a realita je od plánu více či méně odlišná.

Nebo se něco proflákne, ne vše se včas zcenzuruje, ne všechny je možné podplatit, zastrašit. Lhát, podvádět a přetvařovat se, nejde vydržet věčně, je to dost náročné, jednodušší je mluvit pravdu. Také s utajením plánů je to špatné, hrozí, že to někdo vyzradí, že se to provalí, či to odhalí a využije druhá strana.

Ono samo „tajné“ vede ke spekulacím, že je v tom něco nekalého, protože proč to musí být utajeno, skryto? Proč o tom nesmí nikdo vědět kromě těch do toho tajemství zasvěcených?

Sama příroda má pro nás stále mnoho tajemství, něco nám bylo dovoleno poznat, něco ne. Samo lidské tělo a jeho dokonalé přirozené fungování není úplně odhaleno. Jen víme, že vše do sebe v přírodě krásně zapadá, vše se vším souvisí. Tady se naskýtá dobrodružství k poznání. Obvykle jsou nositeli nového poznání „vysmívaní blázni“, protože se v nějaké své pýše intelekt uspokojí s tím, co již zná, a to prohlásí za „svaté“, „nedotknutelné“ a tak nějak se zapouzdří a uzavře se poznání jinými přístupy, než sám vyhlásí za standardní či legální.

Najednou se vyhlásí dogmata a poznání stagnuje. Jako se to stalo v minulosti církvi a dnes se to samé (aspoň z části) stalo současné vědě. Přesto poznání pokračuje, jen se šíří jinými cestami.

A v tom je naděje, že nekalé plány nemusí vyjít. Příkladem nového poznávání, experimentováním s vlastním tělem, návratu k přirozenosti je ledový muž Wim Hof. Jeho metoda dýchání a otužování je i vědecky ověřena (proběhly a byly publikovány pokusy s ním), jen vědci zatím nedokáží překročit svůj stín, bojí se ztráty svých dogmat.

Jenže Wim Hofovy metody a názory se mezi lidmi šíří a lidé to zkouší. A uzdravují se, posílili svou imunitu, stali se odolnými a silnými.

Jen si představte, že by se v domovech seniorů učilo jeho dýchání a po čase by se mohli zbavit léků a někteří by se dokonce uzdravili. Krásná představa. Jenže chmurná představa pro farmaceutický průmysl, práci pečovatelek a zejména jejich vedoucích, plánovače nových domovů vč. systému dotací na ně. Představa, že by senioři byli zdravější a na nich méně závislí, je zajisté děsí.

Takže těch kapříků, co si rybník sami nevypustí, je moc.

A systém je opravdu zažraný, a dokonce se nějak vytrácejí původní sliby. Protože v tom mně známém domově se po proočkování (snad všech klientů a téměř všech zaměstnanců) skoro nic nezměnilo. Na návštěvy na pokoje nesmí ani očkovaní, klienti a personál stále nosí respirátory (určitě při návštěvách ve vestibulu). Návštěvy jsou stále jen v dohodnutých termínech, snad jen očkovaní návštěvníci narozdíl od neočkovaných se nemusí testovat.

V tomto případě opravdu nechápu, k čemu to očkování bylo. Přestože je vysoká proočkovanost, platí v podstatě stejná opatření jako v době, kdy se s očkováním teprve začínalo.

Bude mít nějaký ředitel (či zřizovatel nebo majitel) podobného domova odvahu si prosadit Wim Hofovu metodu? To netuším, v každém případě na sobě vím, že metoda funguje a také vím, že tento pán je jedním z těch, co do toho systému svým způsobem hází vidle.

Je průkopníkem nového poznání, dobrodruhem a bláznem a dělá to pro lidi a díky lidskosti. Patří mu za to díky.