Příroda je o rovnováze a souvislostech

Člověk je sice její součástí, ale zároveň se z ní vyčlenil. Říká si pyšně pán tvorstva. Ano, člověk je nadaný tvořením, ale také bořením.

Svojí činností umí přírodu vychýlit z rovnováhy. Je sice obdařen intelektem, dokáže toho hodně vymyslet, ale už mu chybí instinkty, které jiné živočišné druhy mají, a které jim pomáhají přežít a přizpůsobit se.

Člověk je tvor pohodlný, naučil se dělbě práce a žije ve společnosti. Dříve žil v kmenovém uspořádání, nyní je základem společnosti rodina, obec, národ, stát. V současném společenském systému a zatím platném paradigmatu platí určitá hierarchie uspořádání společnosti.

Vstoupila nám do toho globalizace, která nám zpočátku ukazovala svou vlídnou tvář, nyní zažíváme tu odvrácenou stranu, a ještě si toho asi zažijeme. Některé věci jsou neuvěřitelné až šokující, postrádají logiku. Je ovšem otázkou má-li smysl bránit „normální svět“, zdá se, že „novodobí stachanovci“ urychlí konec „současného matrixu“, současné civilizace.

Jede se přesně podle moudra: „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“, ovšem zároveň platí, že „všechno zlé je pro něco dobré“, a tak možná platí i čím hůř, tím líp.

Snad si začneme brát poučení z přírody a začneme s ní spolupracovat, spolutvořit. Měli bychom být trpěliví a dělat spíše jednoduchá (prostá) a efektivní opatření, než nákladná a v zásadě nefungující opatření, která mají jen ukázat, že se něco řeší, ale hlavně se utratí moc peněz (a někdo na tom vydělá). Asi se bude muset přehodnotit fungování současného zemědělství. Byly zmiňovány cesty jako hluboká orba, organické a zelené hnojení, obnovení remízků, mezí, pěstování meziplodin, zřizování zelených pásů pro hmyz místo pesticidů. Nyní nám s hraboši pomáhají čápi. Malé vítězství ornitologů. Také se bude muset přehodnotit lesní hospodaření, rušit meliorace, budovat mokřady, řešit kůrovce v zárodku, a tak předcházet kalamitě.

Vše má ale velký háček: ekonomiku, peníze, zisk a složitý (prolobovaný) právní systém a na něj navázanou byrokracii. Současnost je nastavena hloupě: závislost na dotacích, nucené a podporované „ekoprojekty“, které spíše vedou k průšvihům. Zemědělci výhodně pěstují „biopaliva“ jako příměsi pro naftu, či suroviny pro bioplynky, biomasa se nevrací do půdy, ale spaluje.

Kůrovec nepočká s množením, až se dokončí výběrové řízení. Úřední šiml pracuje až směšně. Na jedné straně hrozí Lesům ČR pokuta, pokud zasáhne proti kůrovci bez výběrového řízení, na druhé straně dostanou pokutu od jiné instituce, že nekonaly včas a že tu kalamitu nemohou stihnout zlikvidovat.

Jako nejlepší ekologické řešení mi vychází ekonomické zhroucení systému (nebo pořádná pročišťující krize), pak se může začít znova a lépe. Bude nás to ovšem bolet. Ale o tom je každá transformace, přeměna. Buď se necháme vmanipulovat do nějaké orwellovské diktatury, nebo tento systém odmítneme a vytvoříme jiný, více lidský a více přirozený, k přírodě a životnímu prostředí více ohleduplný.

Skutečností je, že v lidské historii (co známe) všechny utopie vzaly za své a končily neslavně, většinou tragicky. To máme zakořeněné, nelze však „utopii“, čili lidsky důstojný systém, prosazovat silou, doslova fanatickou ideologií. Lze o lepší lidské společnosti snít a něco pro ni dělat, sám za sebe.

Chce to přemýšlet v souvislostech, co je pro celek prospěšné, co nikoliv. Vždy více prospívala rozmanitost než unifikace. Ukazuje se, že dotace nejen pomáhají, ale i škodí (a to nejspíš mnohem víc). Příjemci dotací musí plnit podmínky zadavatele a také často jde o to problém řešit, ale nikdy nevyřešit, neboť to by mohla dotace (a s ní pohodlný život) skončit.

Je vidět, že se špatně ruší to, co se jednou zavede, ať už to jsou úřady a instituce, nebo podpory. Jak to, že ještě vznikají obrovské skladové haly, nejvíce na té nejkvalitnější orné půdě? Jak to, že se neustále betonují a asfaltují další rozsáhlé plochy? Proč? Pro zajištění růstu? Pro udržení konzumu?

Reguluje se kde co, občané jsou stále více kontrolováni a buzerováni a kde jsou nějaké regulace zde? Proč se sklady nestaví jen v brownfieldech? Asi nějaká systémová korupce, zisk pro „vyvolené“, jinak si to vysvětlit neumím. A tohle bránit opravdu nechci.

Proklínaná řepka a fotovoltaika na polích paradoxně ty plochy polí chrání před zabetonováním. Na tomto je vidět, že i „zlé“ je k něčemu dobré.

Osobně se více obracím do přírody, snažím se být aspoň malinko na systému nezávislý, a hlavně málo manipulovatelný. Mám výhodu v tom, že nemám hypotéku, žiju celkem skromně a nepracuji v nadnárodní korporaci či státním úřadě, abych musel v zájmu ekonomického přežití dělat to, co se mi nelíbí. Leccos jsem zažil, a proto jsem spokojený s tím, co mám.   

A také proto nikomu nic nezazlívám a snažím se nikoho nesoudit. Vždy existuje mnoho způsobů, jak se zachovat. Třeba potkám na cestě v parku odhozenou plastovou láhev. Mohu kolem ní lhostejně přejít, dělat jako, že ji nevidím, mohu nadávat, volat na obec či policii, ať to uklidí či vyšetří, nebo ji mohu vzít a odnést ji do nejbližšího koše.

Potřebujeme se osvobodit od strachu a převzít za své životy odpovědnost. Podaří se nám to? Přeji si to.