Příroda a pohyb léčí

Nedívání se na televizi, především na zprávy a politické debaty, nesledování mobilu a sociálních sítí, mi udělalo dobře ve smyslu výrazného omezení přísunu negativní energie.

Zároveň s tím prožívání drobných radostí v přítomném okamžiku, nejlépe v přírodě a při pohybu mne nabíjí pozitivní energií. Tou energií, kterou potřebuji, abych mohl žít zdravě a šťastně.

Protože jsem člověk, zároveň potřebuji nějaký smysl svého bytí, tedy smysluplnou práci, láskyplné vztahy s nejbližšími, a tam, kde to nejde, mít aspoň vztahy neutrální.

Učit se životem, snažit se pochopit proč a jak se co děje, nenechat se manipulovat, nepodléhat strachu, být upřímný k sobě i druhým.

Učit se trpělivosti a soucitu, hledat řešení. Neleknout se, že něco nejde. Když to nejde takhle, zkusme to jinak. Jsou věci důležité, jsou věci, které mohou počkat, jsou věci, které se vyřeší jaksi samy od sebe.

Ale nejdůležitější je život sám. Ten proudí, odehrává se v cyklech a v každém okamžiku. S každým nádechem a výdechem. Je třeba najít rovnováhu, a to je základ. To je základ přírody, jejíž jsme jako lidé součástí.

Proto je mi v přírodě dobře, rád se jí procházím a pozoruji. Pořád se v ní něco děje, pořád je v pohybu. Zvládám-li život s nadhledem, jsem-li celkově spokojen, pak jsem zdráv.

Musím mít v rovnováze všechny složky: biologickou (péče o tělo), psychologickou (hlava je v pořádku), sociální (vztahy, rodina, přátelé), energetickou (dostatek energie) a spirituální (starost o duši).

Vychýlení z rovnováhy se projeví bolestí a nemocí. Dá se na to nahlédnout i takhle:

bolí mne záda - naložil sis toho moc

bolí mne kolena – pod tou tíhou se ti podlamují kolena

bolí mne zuby – nemáš náhodou něčeho plné zuby?

mám průjem – není tvůj život k posrání?

bolí mne hlava – z čeho máš těžkou hlavu?

špatně vidím, špatně slyším – co nechceš vidět, slyšet?

tloustnu i ze vzduchu – zkus chvíli nic nežrat, jen pít vodu a poznáš pravdu

Život nemohu mít neustále pod kontrolou, copak lze život svázat? Jen si ho lze nedovolit žít a promarnit ho. Tak já si ho dovoluji žít. Nejen na dovolené. A v přírodě a při pohybu mi to jde nejlíp, a taky s lidmi, které mám rád.

Vím, život není jen o slastech, radostech a šťastných chvílích, jsou i strasti, chvíle smutné, překážky, problémy. Se smutkem je třeba se vyrovnat, překážky překonat, problémy vyřešit. Nebát se toho, nehroutit se.

A nemalujte čerty na zeď, mají tendenci obživnout. To je takové to: „určitě se něco stane“ a pokud na to neustále myslím, bojím se toho, pak se to nejspíš stane. Neboť jsem to (byť nevědomě) snaživě přivolával.

Buďme zdrávi a šťastni, nebojme se toho a něco pro to dělejme. Nenechme se otrávit a pěstujme si radost ze života.