Přímé střetnutí (1. část)

Manželce opravdu bylo špatně, prokašlala a raději proležela celý víkend, v pondělí si došla na test a čekala na výsledek. Haprovala (taková rýmička a kašlíček) už minulý týden.

Protože přišla do styku s pozitivní osobou, byla v karanténě a šla na PCR test, to bylo ještě s výsledkem negativním. V úterý večer ji pípla SMS a tentokrát byl výsledek pozitivní.

V noci z pondělka na úterek jsem se přidal i já. Byl to tentokrát boj, připadal jsem si zbitej jako bych skládal vagón uhlí. Také jsem furt chodil v noci na záchod. Zkrátka noc plná vášní.

V podstatě jsem byl přímým svědkem boje mého vlastního imunitního systému s nemocí. To mé imunitní vojsko se opravdu snažilo až mi to nebylo příjemné. Zdá se, že to byla krátká noční bitva a že to nejhorší mám už za sebou. Unavilo mě to, byl jsem zesláblý, a dokonce se má tělesná teplota dostala nad 37 stupňů, což je na mě naprosto výjimečné.

Pak jsem se druhý den dospal, jako vedoucí jsem si hned dopřál izolaci a nešel do práce. Poprvé jsem byl vytrasován, poprvé jsem byl v kontaktu s hygienou a byl jsem poslán do karantény. Hned druhý den po výsledku manželky jsem si došel na test.

Nyní jsem v očekávání, zda mi tam ten Covid najdou a budu-li (oficiálně) promořen a budu-li v té karanténě až skoro do konce roku. Do izolace jsem nastoupil preventivně, abych to náhodou nepřenášel, pokud to tedy opravdu mám. A hlavně proto, že mně samotnému nebylo nejlíp a manželka to má.

Ke ztrátě čichu ani chuti nedošlo a řekl bych, že během tří dnů jsem se vylízal z nejhoršího a má imunita pracuje, jak má.

O víkendu pokračování (druhá, možná i závěrečná část), to už bude známý výsledek testu, a navíc už budu vědět, jestli to zlepšení zdravotního stavu má trvalou tendenci, nebo bylo jen přechodné.