Před rokem touto dobou ….

… jsem dostal pracovní email, který sděloval, že nám končí smlouva na plyn a že pokud urychleně nepožádáme o novou smlouvu, budeme považováni dle zákona za zloděje plynu.

Ironií osudu se mě to týkalo nejen pracovně, ale i osobně. Jednalo se o blokovou kotelnu v panelovém domě, kde bydlím. Nastala tak změna priorit, to nedůležité se odsouvalo, řešily se následky krachu Bohemia Energy.

Ne, nebyli jsme hloupí, abychom podlehli nájezdům jejich obchodníků, jen jsme měli smlouvu s firmou, kterou koupili, a tím ji přivedli též ke krachu. Stalo se. Naše kotelna je poměrně velká a patří do středoodběru, tak jsme ani nebyli v režimu DPI (dodavatele poslední instance) jako maloodběr, a poslední měsíce loňského roku jsme plyn kupovali na spotu, tedy za burzovní ceny na denní bázi.

Museli jsme se k tomu postavit čelem, nebylo to snadné, navíc stále v Covidu. Dva měsíce jsem řešil převážně tohle a ostatní se odsunulo na vedlejší kolej. Museli jsme nastavit nové zálohy, nějak to propočítat a těšili se, že si na Vánoce odpočineme.

Což se stalo i dříve, protože před Vánoci nás navštívil Covid, abychom si ho též vyzkoušeli a aby nám posílil možná stresem ochablou imunitu. Musím napsat, že systém nás cvičí neustále a nedá nám pokoj.

Klid nacházím ve svém přístupu k životu. Prostě se z toho nepodělám. A když to nepůjde už jinak, tak se na to vykašlu a uvolním své místo někomu jinému. Není nic trapnějšího a směšnějšího než lpět na něčem, co člověku už nedává smysl.

To se ještě nestalo, ale možná už se to blíží a těžko říct, co bude tou pověstnou poslední kapkou, kdy pohár trpělivosti přeteče. Až plyn nedoteče? Až budeme potmě, v zimě, a ještě budeme mít hlad? Co přijde, přijde a budu na to nějak reagovat. Tak jako jsem musel nějak reagovat loni.

Jak se říká, nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Nicméně je to hlavně o nás samých, o našem přístupu, jak si to zařídíme.

Osobně nevzhlížím ke „slonovinové věži“ a nechci se tam dostat. Navíc už jsem v její části (státní úřad) chvíli pobyl a raději jsem odešel. Nevím, jak bych se tam měl v době Covidu. Vím, že zavedli home office a předpokládám, že očkování tam bylo asi dobrovolně povinné.

Ono v té slonovinové věži vládne především strach a stres, protože se soupeří o pozice a žije se v té sociální bublině korporátní a státní byrokracie, kde se všichni plácají po zádech, ale zároveň se strašně hlídají a běda tomu, kdo vybočí či se dokonce názorově otočí. To se tam neodpouští.

Navíc se tam lidé berou moc vážně a chybí jim smysl pro humor. Opravdu není nic, co by mě tam lákalo. A když si pomyslím, že tam vládnou povýšenost, přetvářka a pokrytectví, neboť počet zmrdů na metr čtvereční je tam nadstandardně vysoký, pak děkuji nechci.

Jo, jsou tam prachy a moc, ale za jakou cenu? Za cenu znásilnění duše a zbytnění ega. A na to musíte mít žaludek, abyste se tam nejen dostal, ale hlavně vydržel a udržel.

Dobrá zpráva je, že jejich svět (v kterém zatím spolu s nimi žijeme i my ostatní) končí, protože ta destrukce už nejde zastavit a cesty se oddělují. Jedni (menšina) jdou za voláním své duše do neznáma, už se nenechají zblbnout prohnilým a prolhaným systémem a vytváří svůj vlastní svět.

Ti druzí v tom systému uvízli, plní nadstandardně jeho přání a prohlubují svou závislost na něm. Už se ani (ti zombíci) nedokáží zastavit a uvědomit si, že si dláždí cestu do vlastního digitálního otroctví.

Každá duše má svou cestu a svou svobodnou volbu. Vše se počítá. Jak se říká karma je zdarma a někdy k uvědomění, poučení a změně přístupu je třeba zažít velký šok. Ten zpravidla vyděsí ego, ale zároveň má sílu probudit duši.