Právničina, ta mě drtí

Ať se přizná ten, který čte se zaujetím paragrafy v právních předpisech, sáhodlouhé smlouvy, které v důsledku, aby se na nic neopomnělo a vše bylo ošetřeno, stávají se pro laika nesrozumitelné.

Samozřejmě mám na mysli neprávníky, kteří občas do „právní džungle“ musí vstoupit a něco vyhledat. Příznivé je, že dnes jsou předpisy digitalizovány a vše lze najít. Horší je tomu porozumět. Dalo by se to parafrázovat: „co tím chtěl právník říci?“ Zatímco u básníka může být celkem jedno, jak to myslel, u právníka v případě sporu, hraje výklad (nutno říci, že právní) významnou roli.

Vtloukají nám do hlavy, že jsme přeci právní stát, tohle by se v právním státě stávat nemělo, divíme se občas. Jenže jsme spíš stát právnický, tedy stát právníků. A tak je možné všechno. Předpisová složitost a příliš mnoho právníků činí právní systém nevyzpytatelným, resp. nepředvídatelným.

Přirozené právo a logika ustupuje do pozadí, zdá se, že vládne právní formalismus, soudní řízení lze téměř donekonečna protahovat až do promlčení, ....

Je pochopitelné, že právní náhledy obžaloby a obhajoby se liší, a je to tak v pořádku. Jen je nepochopitelné, že se liší rozsudky různých soudů ve stejné věci, a to o 180 stupňů, čili úplně opačně. Jeden soud uloží trest, vyšší soud ho zruší. Kde se stala chyba? A proč se rozsudky diametrálně liší? Kdo za to nese odpovědnost? Jistě, mohla se udělat chyba, objevit se nové skutečnosti, justiční omyly se vyskytují. Proto je dobré, že už nemáme trest smrti, v případě omylu se už nedá nic napravit.

Celkem chápu, když policie chytí někoho, kdo provedl něco nekalého, něco ukradl, někomu úmyslně ublížil, pak má následovat soud, který má vynést rozsudek. Tam asi bude požadovat spravedlnost každý.

Jiná věc je, když se soudního líčení domáhají lidé jen proto, že se neumějí a nechtějí dohodnout. Jsou to  hlavně sousedské a rodinné vztahy. Jistě cítí nějakou křivdu, jsou přesvědčeni o své pravdě, domáhají se či si chrání svůj majetek, čest. Argumenty jsou pochopitelné. Co už je méně pochopitelné, proč se neumějí domluvit sami, bez právníků.

Někteří to dovedou. Domluví se a ušetří za advokáty. Kdyby jich byla většina, co by ti advokáti dělali? Třeba by museli snížit své výdělky...

Jistě, někteří právníci jsou lidští, dokáží a chtějí pomoci. Možná, že trošku musí vystoupit z právnického systému, nedbat striktně předpisů, resp. vybrat takové předpisy, které tak nějak souzní s jejich představou jak lidem (svým zákazníkům) pomoci k pocitu spravedlnosti.

Poznám, když za nějakou smlouvou stojí právník a k tomu bojácný perfekcionista. Smlouva je obvykle nepřiměřeně složitá, jazyk kostrbatý, plný souvětí. Člověk se v textu ztratí. Když mi pošle smlouvu živnostník, je poměrně jednoduchá, nějaké maximálně dvě strany textu, hlavně tam je, co udělá (tedy předmět smlouvy), v jakém čase a za asi kolik (přiložený rozpočet). Definují se nějaké podmínky, v pohodě se to podepíše a nakonec udělá. Možná by to i nějaký právník rozcupoval, a díky tomu by se asi nic nepohnulo.

Nadáváme na stavitele silnic a dálnic, že jim jde práce pomalu. Dobrá, ale než se oni k práci vůbec dostanou, odehraje se několik právních bitev. Protesty a odvolání majitelů pozemků, příprava a realizace výběrového řízení. Myslím, že i do zadávací dokumentace mluví právníci. Pak se objeví u odvolání neúspěšných firem. Předpokládám, že před samotným prvním výkopem stavební firmy si už namastily kapsy firmy právnické. Dá se říci, že čím hůře pro lidi, tím lépe pro právníky. Zkrátka složitý právní systém nahrává jen jedné straně, straně právníků. Ostatní na něj tvrdě platí, a ještě na něj občas doplatí.