Poznámka na okraj

Opravdu máme rozhádanou a ostře polarizovanou společnost? Jak by řekli bratia Slováci „zvonku to tak vyzerá“. Usuzovat na to můžeme zejména z virtuálních bojů na internetu, na sociálních sítích a v médiích.

Je vyvíjen zejména mediální tlak, který přináší na jedné straně protitlak a odpor, ale na druhé i přizpůsobení se a podřízení se. Média nás denně přesvědčují o důležitosti boje proti něčemu, či boje za něco, neustále nás něčím straší. Ve virtuální realitě se to vše ještě více rozviřuje. Jenže je tomu opravdu tak?

Pokud médiím přestanete věnovat pozornost, tj. nekoukáte na zprávy, dáte si detox od mobilu a internetu, upozorní vás na to jen v obchodě či nějakém úřadě lidé v respirátorech, pak o tom moc nevíte. Sýkorky ani srnky nic takového neřeší a žijí si svůj přirozený život v koloběhu života.

Nemusíte se setkávat virtuálně v nějakých proti sobě zaměřených skupinách, ale i tváří v tvář v rámci rodiny. Také řešíte opačné názory, nicméně lze to brát s nadhledem jako např. takto:

"už seš očkovaná?", zeptal se můj tchán své dcery. Ta se usmála a řekla "ne". A tím to skončilo. Otázka, odpověď. Žádná diskuse, přesvědčování, vysvětlování. Tím konstatováno: máme každý jiný názor a nemá smysl se kvůli tomu hádat. A máme se rádi.

Děda si v tomto moc nerozumí se starší dcerou a jejím mužem, ale s vnučkou (jejich dcerou) si rozumí, protože oba jsou očkovaní. Z jeho pohledu se dcera nechrání a je nerozumná, zatímco vnučka se chrání a je rozumná.

Náš pohled je jiný, necítíme potřebu se očkovat kvůli svému zdraví a jiné důvody nám připadají v podstatě nemravné, protože jde o manipulaci a citové vydírání s nejistým slibem návratu k „normálnímu“ životu. Nepřipadá mi normální chodit všude s mobilem a prokazovat jím svou „oficiální“ bezinfekčnost (avšak normálním se to již pro většinu lidí asi stalo). Neumím si užít divadelní představení či film v respirátoru (v mém případě ani v roušce). Tak si prostě tyto (zkažené) radosti odpustím a nikam nejdu.

Nechat se očkovat kvůli svým blízkým? Přiznám se, že jsem o tom kdysi uvažoval, protože však nejsem typ, který chce být mezi prvními, naopak jsem typ vyčkávací, tak jsem vyčkával a mezitím jsem se dozvěděl, že bych svým bližním svým očkováním stejně moc nepomohl, neboť nákazu může přenášet i očkovaný. Cítím se zdráv a snažím se chovat ohleduplně. Navíc i dodávat posilující dobrou náladu, neboť vím, že strach a stres zdraví nejvíc škodí.

Přirozené je být zdráv, normální je být nemocný. Někdo preferuje svobodu, volnost a přirozenost, jiný jistoty, bezpečí a normálnost. Máme o očkování své pochybnosti, nicméně rozhodnutí svých dětí respektujeme, tak jako i rozhodnutí našich rodičů (těm jsme to dokonce na rozdíl od dětí doporučovali).

Protipóly se dají spojit, jde to. Hlavně ale srdcem, ne rozumovými argumenty, nemusíme se jimi tlouct, vždy najdeme sadu argumentů pro i proti, to bychom se jimi utloukli a začali se nenávidět. Prostě si ty argumenty necháme pro sebe, změníme téma, a protože se máme rádi, je nám spolu dobře.

Na potkání neřeším, zda je někdo očkovaný či ne a většinou na to ani nepřijde řeč. Jen když se někdo zeptá, tak mu slušně a po pravdě odpovím. Jak se s tím vypořádá, je jeho věc.

Mnoho lidí upozorňuje, že nekráčíme ke světlým zítřkům, ale do řiti. To budeme muset do té řiti opravdu dojít?

Nebo se jí vyhneme a najdeme jinou cestu? Dokážeme otevřít svá srdce a překonat protiklady? Jedině přes srdce (lásku) vede cesta k překonání nenávisti, strachu, svých přesvědčení a zažitých programů (zvyků). Zkusme to!