Pozdní sběr: recenze knihy

Pozdní sběr je vinařský pojem. Taková vína mám rád. Také se říká ten zraje jak víno. Kniha Vladimíra Nezdvořáka „Pozdní sběr“ opravdu chutná jak víno.

Ne, nejsem ovíněn, když to píšu, ale ovlivněn tím, že Láďu (jak si nechá říkat) znám. Měl jsem možnost ho poznat jako profíka chemika, protože jsem profesí též chemik. Jako kytaristu, zpěváka, humoristu, básníka, spíš veršotepce, protože on ty verše tepe, z něj to přímo tryská. Jeho verše v knize jsou podle mě geniální, stejně tak doprovodné ilustrace našeho společného kamaráda Michala Krofty.

Většinu básniček jsem slyšel přímo od autora, ať již na přímých setkáních či po telefonu, některé mám i uloženy v digitální podobě, jak mi je Láďa posílal. Přesto jsem mnohé neznal. Ať tak či onak, zkrátka jsem se při čtení neubránil výbuchům smíchu a někdy mě to dojalo až k slzám (radosti, samozřejmě).

Spojuje nás profese, smysl pro humor a láska k češtině. Láďa navíc ovládá bravurně slovenčinu (Leži ako v tráve ťava, každému raz dójde šťava) a domluví se i polsky.

Většinu života strávil v regionu rázovitém, aby se ve věku zralé moudrosti přestěhoval do kraje vinařského a navíc plynařského (jak aktuální). I díky němu jsem si zamiloval Moravu, tu krásnou zem, ten kraj rázovitých (zemitých) lidiček.

Co bych ještě dodal? Že jsem Ládi verše zobal. Používá absolutní rým, a to bez akustických konstant. Dva příklady z díla za všechny, které mě osobně snad nejvíc fascinovaly.

„Je nám tolik líto rysů, běhají bez klitorisů“ a „i komára skolí Józa, ač ho trápí skolióza!“

Závěrem nezbývá než poděkovat Láďovi, že na rady kamarádů dal a své básně do knihy dal a vydal. A tím nám radost a smích rozdal.

S laskavým svolení autora, který mi návrh obálky zaslal emailem, publikuji přední stranu knihy.

A k tomu přidávám titulku svých Spisků s kresbou M. Krofty, kterou můžete (zase s mým svolením) najít v knize.