Povinnost dobrovolníkova

Zastáváte-li nějakou funkci, plynou vám z ní i nějaké ty povinnosti. Pokud si těch funkcí na krk uvážete víc, máte i víc povinností.

Jsou funkce, které souvisí s výkonem profesionální práce a zde přijímáte povinnosti jako svoji práci, za níž jste placeni. Ale co s těmi funkcemi, které vykonáváte dobrovolně? A přišel jste k nim jako slepý k houslím. V podstatě jste se nechal ukecat, protože někdo to dělat musí. Nijak jste po tom netoužil, jen jste v pravou chvíli nedokázal říct ne. Pak jste si na život s dobrovolnou funkcí zvykl a plnil povinnosti z ní vyplývající. Ve svém volnu, dobrovolně.

Jenže se změnily vnější podmínky, jak jinak než zpřísnily a zvýšila se administrativní náročnost. A jednoho dne na jedné schůzi si řeknete „proč tady vlastně jsem?“. Tak se na funkci, kterou jste dělal z povinnosti a ohledu k druhým, podíváte z jiného úhlu pohledu a zjistíte, že vám už nepřináší to, co dřív. Chcete rezignovat, ale nechcete komplikovat život kolegům a rozhodnete se současně dokončit období a dále nepokračovat. Rozhodnutí je pevné.

Oznámíte to okolí a to si myslí, že si děláte srandu. Nasadíte pasivní rezistenci, přestanete jezdit na schůze, číst zápisy… a okolí začne chápat. Schůze, kterou vedete, se samozřejmě zúčastníte a své povinnosti splníte. Ale jet v sobotu na schůzi, kde jste jen účastník, si rozmýšlíte. Mám obětovat své zasloužené sobotní volno „plkání“, které mne přestalo zajímat?

Pak zjistíte, že si s vámi zahrál zákon schválnosti a na stejný termín naplánoval tři akce. Kromě schůze cyklovýlet a abiturientský sraz. Protože chcete žít hlavně radost, je jasné, pro co se rozhodnete. Může jet náhradník. Může být hezky a můžete si cyklovýlet s partou (dobrovolníků) užít a následně se setkáte se spolužáky.

Dobrovolná práce (zadarmo), ta parta a aktivity vás baví, ale ty „zbyrokratizované“ funkce už ne. Proto je na čase uvolnit místo někomu, kdo má větší motivaci, třeba i tomu, kdo po něm touží.

Jo, sloužím v práci, o víkendu chci svou dávku radosti a života.