Poučení „pražské kavárny“ před prezidentskými volbami zdarma

Jedním ze základních fyzikálních zákonů, které nám zanechal Isaac Newton, je „zákon akce a reakce“. Fyzikální zákony se uplatňují i v lidské společnosti.

Naši předkové byli kupodivu moudří a zanechali nám mnohá moudra, která nám zůstala uchována v příslovích. Kdo tedy nemá rád fyziku, může si vzpomenout na lidovou slovesnost: „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“, nebo třeba jen „co seješ, to sklízíš“.

„Kavárna“ je zdánlivě z obliga, nebo si snad dovedete představit, že by tzv. „pražský kavárník“ dal hlas tomu příšernému Babišovi, či dokonce tomu hnusnému Okamurovi? Jenže příznivci „kavárny“ v médiích tak úporně prosazovali své „koně“ a na druhou stranu tak nasazovali proti druhým, že se zdálo, že jediným jejich programem je Antibabiš. Čapí hnízdo je jistě problém a asi by i zabralo nebýt těch mnoha starých kauz, které skončily více méně trapně, nebo stále nejsou dořešeny a čekají jako kostlivci ve skříních.

A jsme u jádra pudla. Volali jste pořád „Babiš! Babiš!“ a tak jste ho sklidili, možná, kdybyste mu nevěnovali takovou pozornost a energii, tak by ani tak nevyrostl. A pak „naše-vaše koně“ se moc nečinili, nebo činili hloupě, nebo možná i chytře, ale lidi to pochopili jinak. Nějak si pomysleli, že činili spíš vychytrale a snažili se lidi přechytračit. Také si nějak všimli, že Babiš ty „tradiční koně“ přechytračit dokázal. Tak hlavně na tom zamakal, že jo a lidi mu zkrátka věřili víc. Nebo si jen řekli, že Babiš je prostě nejlepší „kladivo na tzv. tradiční strany“, co mají při volbách k dispozici.

A on si teď musí tu důvěru zasloužit a odpracovat. Jasně, že se nám to nemusí líbit. Tedy asi jak komu.  Někdo přišel o dobré „bydlo“, jiný o vliv a někdo se klepe, jaký kostlivec vyleze ze skříně. Nikdo mu tu důvěru nechce dát, nicméně stal se nezpochybnitelným vítězem a karty jsou rozdány tak, že bez něj to nepůjde. Jde jen o to, co se jak a kdy nakonec dojedná a prosadí. A brzy zjistíme, co na to ten OLAF a jaké to bude mít důsledky. Chceme-li se Babiše co nejdříve zbavit, měli bychom ho nechat si to zkusit. Vypadá to, že porazit se může jedině on sám. Neustálé výpady ho kupodivu posilují, totéž platí pro Zemana a pro „samuraje“ jakbysmet.

Jestliže to nevyšlo s „Antibabišem“, tak s „Antizemanem“ je úspěch zaručen? Nevím, myslím si, že jedinou zárukou propagovaného „Antizemana“ je jistý (?) postup Zemana do druhého kola volby a tam je to padesát na padesát. Sám Zeman velmi chytře hodnotí své šance „nula až sto procent“. To je startovní čára pro všechny prezidentské kandidáty, z nichž osm nakonec skončí s nulou. Jen jeden z nich bude mít tu čest si svou „nulu“ o chvíli odložit. Zvítězit může jen jeden.

Nejspíš ten mediální ryk výsledek ovlivní a je velmi pravděpodobné, že rozhodující duel bude Zeman vs. Drahoš. Jenže Češi takto programově volit nemusí. Možná, že kdyby byli ponecháni více v klidu a tolik nemasírováni, třeba by se ani jeden z výše uvedených kandidátů do druhého kola nedostal.  

Představte si (čistě hypoteticky), že by do druhého kola postoupili Horáček s Topolánkem. Tím by „Antizeman“ padl už v prvním kole a toto téma by přestalo být nosné a v „pražské kavárně“ i „venkovské hospodě“ by nastal rozruch a zmatek. Kdo z těch dvou je víc náš? Vzhledem k tomu, že „hospoda“ to bere ležérně, zanadává si na oba a nakonec je jí celkem jedno, kdo bude zvolen, tak bude hůř v „kavárně“. Ta to bude víc „řešit“ a klást si otázku, na níž není jednoduchá a jasná odpověď: kdo je pro nás menší zlo? Oba kandidáti nejsou sice tak „protikavárensky“ zaměření, ale rozhodně nejsou „poslušní“ a rozhodovali by se po svém.

A ten (umělý?) příkop mezi „Prahou (kavárnou) a venkovem (hospodou) by možná mohl začít zarůstat, neb ti nejsnaživější kopáči by jaksi zmizeli. A to bych bral. Jenže nejspíš to dopadne jinak.

Ale kdo ví. Copak se dá Čechům při volbách věřit?  

PS: nedočkaví střelci v této době střílejí své petardy a tak jsem si také (po dlouhé době) politicky „vystřelil“. Někdo se urazí, někdo se třeba i zasměje, možná i někomu dojde, že neustálým „strašením“ někým, dělá právě jemu reklamu a nahání mu voliče, kteří ho zvolí jen díky tomu křiku.