Pohádka o buranovi

Buran tvrdě maká v práci, doma si pak otevře lahváče, pustí televizi jako kulisu (nic náročnýho), odpočívá na gauči. Ženuška mu uvaří a po pozdním obědě či brzké večeři jde ještě něco kutat do dílny nebo udělat na zahradě.

Večer občas zajde za chlapama do putyky na pivko. Pár jich vypije a vrací se domů, neb ráno musí zase do roboty makat.

Na filozofování nemá čas, koukne na zprávy či si přečte noviny, nebo projede internet. A zírá, co se dozví. A když slyší z televize, jak jsou ti venkovani hloupí a koho to volí, tak se akorát naštve.

Politiku moc nesleduje, nemá přehled, zná jen ty provařené politiky z televize a ve své obci starostu. Ale to je něco jiného, to je soused, kamarád a ten se snaží. Když něco potřebuju, zajdu na úřad a on mi pomůže nebo aspoň poradí.

A ti nahoře se stejně starají jen o sebe. Hlavně přemýšlí, jak si vysedět velký prachy. A jsou všichni takoví zapšklý nebo nesrozumitelný. To prezident je jinej kápo, ten se s tím moc netento a všechno nám tak hezky vysvětlí, že jo.

Je nemocnej a starej a už si mohl dát pokoj. Ani bych ho nevolil, ale když v tý televizi furt tlačili toho Drahoše tak moc, až to nebylo hezký. Tak jsme se poradili s chlapama v hospodě a hodili to Milošovi. Ten je aspoň takovej lidskej a vtipnej. A taky chytrej. Ti ostatní jsou taky inteligenti, ale jsou takový kožený, moc se nesmějou a ty kecy jakože patříme na západ a máme bejt rádi, že jsme v tý EU a jak je to prej výhodný.

K čemu mi je EU? Na silnici samej kamion, tady nám chtěj zrušit poštu, krám ještě žije, ale jak dlouho vydrží? Do města člověk musí autem, na dráhu je daleko a stejně to jezdí jen jednou za dvě hodiny a autobus je ještě horší, pár za den od pondělka do pátku. A práce je tu taky málo a mladí odcházejí. To jsme to s tou unií teda vyhráli.

Jo, je to takový brblal, zanadává si, uleví si, ale jinak žádné složitosti světa neřeší. Maximálně tak opravu pračky nebo traktoru. Ale to je pro něj hračka. Ještě, že se může spolehnout na svý šikovný ruce, a to se před ním i bankéř z Prahy skloní.

Hloupý Honza je náš takový český prototyp burana. Sice hloupý (spíše ne moc chytrý), trochu líný, ale poučitelný. Sní o lepším životě až tak, že se rozhodne jít do světa hledat své štěstí. A jde do toho bezhlavě (však je hloupý) a také o tu svou hlavičku může přijít. Na své cestě získává zkušenosti, a protože má dobré srdce, pomůže a v nesnázích mu zase pomohou ti, co jim předtím pomohl on sám. Tak to v pohádkách chodí.

On ten Honza, co jde do světa, vystoupí z komfortní zóny (máma, pec, buchty) a cestou sbírá zkušenosti, pak se objeví někde na královském dvoře a zjišťuje, jak to tam chodí, kolik lakoty a přetvářky tam je. Vždy si s tím nějak poradí a domů se vrátí bohatší nejen o půl království a princeznu, ale hlavně o ty nabyté zkušenosti a z líného a hloupého Honzy se tak stane Honza moudrý a spravedlivý.

Takže ten náš buran potřebuje hlavně nechat na pokoji, nic mu nevnucovat a respektovat jej. Pokud je šikovný a poctivý, měl by se slušně uživit a měl by mu zbýt čas na radost. Radost dle svého gusta.

A ten intelektuál mu může být příkladem, bude-li upřímný, uvěřitelný, srozumitelný. Bude-li s ním komunikovat jako rovný s rovným, s respektem na jeho jiné založení, zkušenosti a znalosti. Morálku nelze jen kázat, ale ukazovat svými činy. Lidé srdeční to vycítí.

Pokud je v tom kázání faleš, pokrytectví a arogance, na to mají ti dole čich zvláště vyvinutý, asi je to dáno geneticky.