Pár tisíc je směšné číslo, ale nejde o exodus až desítek milionů lidí?

Původně jsme měli přijmout 525 uprchlíků (číslo však neustále roste). Je z toho velké téma. Též mnoho blogerů se k tématu vyjadřuje. S potěšením jsem si přečetl vyjádření pan europoslance Zdechovského, který je přímo u zdroje.

A dle mého působí poměrně důvěryhodně. Za všechny další blogery vzpomenu články k tématu od pana Tomáše Houšky. Naprostý souhlas a dalo by se říci „souznění“.

Nakonec mi to nedalo a přicházím i já se svou troškou do mlýna. Lidé k nám prchají i z Ukrajiny a je dobré, že je přijímáme, ti se s námi bez problémů sžijí a už jsme si na sebe vzájemně zvykli. Doufejme, že se tamní konflikt bude spíše uklidňovat a zbraně se skutečně budou stahovat. Vidíme, co způsobily zbraně v Libyi, která byla za Kaddáfího jedním z nejbohatších států na severu Afriky. Rozvrat, občanské války a miliony zoufalců, kteří se snaží utéct z válečného běsnění. A Evropa je nejblíž a chtě nechtě to musí evropské národy nějak řešit. A žádné řešení není ideální.

Pomáhat v místě a rozlišovat mezi imigranty je asi jediná rozumná cesta. Pokusit se ukončit boje, aby se lidé mohli vrátit a začít obnovovat své země. Národní vlády EU by měly rozhodovat svéprávně, suverénně a s respektem k lidu země, který reprezentují. Ale zároveň se snažit o dohodu jak pomoci jižním zemím EU, které nemohou takový nával samy zvládnout. Požadavky jsou protichůdné a připomíná to Odysseovo proplouvání mezi Skyllou a Charybdou.

Rozčilovat se nad pár tisíci uprchlíky nedává smysl, na druhou stranu paní Hybášková uváděla tři miliony lidí na poušti, mnoho uprchlíků ze Sýrie je v Jordánsku a Turecku. Tam by měla EU napřít svoji pomoc. Záchrana životů jistě, ale pak hlavně snaha zabránit lukrativnímu kšeftu pašeráků lidí a důkladné azylové řízení. Zejména přestat lákat miliony potenciálních uprchlíků do Evropy na bohatý sociální stát, kdy místo dobrých lidských duší „pomáhají“ státní byrokratické instituce či dotacemi ovládané neziskovky. Ve jménu páchání dobra a humanismu učíme migranty natahovat ruku pro dávky a „mít nárok“. Tím jim opravdu nepomůžeme postavit se na vlastní nohy a sžít se s domácím obyvatelstvem a sami tím pácháme dobrovolnou sebevraždu. Komu není rady, tomu není pomoci. Pokud něco není reformovatelné, je lepší, když se to zhroutí. Sovětský blok a praktikovaný reálný socialismus se zhroutil poměrně rychle, může se to snadno přihodit i EU, příp. celému korporativistickému a finančnímu globálnímu systému založenému na dluzích (a byznysu s nimi). Zlatý normální svobodný kapitalismus, tj. podnikatelé typu Baťa, silná lokální ekonomika, silná střední třída, potravinová soběstačnost, vyrábí se to, co je třeba a co se prodá, obchod je oboustranně výhodný, žádná zbytečná byrokracie, tvůrčí potenciál lidí na výši, nepředstíraná svoboda a z ní plynoucí odpovědnost. Kéž by náš světlý zítřek. Zatím to bohužel vypadá jinak.

Co Česko a imigranti, cizinci? Za těch 25 svobodných let u nás přibylo mnoho občanů ČR původem cizinců: Slováci, Ukrajinci, Vietnamci, Číňané, Rusové a mnozí další vč. těch z USA a Západní Evropy. Jim vděčíme za to, že je nás tu víc jak 10,5 milionu. Sice je u nás poměrně velká hustota zalidnění, ovšem nějaký ten milion navíc by se jistě vešel. Při velkém exodu z islámských zemí to však naprosto změní charakter této země. Miloš Zeman kdysi mluvil o „spálené zemi“ – tenkrát šlo hlavně o zemi vytunelovanou a rozkradenou (z jeho úhlu pohledu), teď bychom se mohli dočkat reálné spálené země. Máme ještě sílu tomu zabránit?