Pandemie civilizačních chorob

Současný svět je vyděšen z pandemie covid-19, ale o daleko horší pandemii civilizačních chorob se vůbec nemluví.

Jak jsou nemoci z chudoby a nedostatku, tak jsou i nemoci z nadbytku, z lenosti a chamtivosti. To jsou ty civilizační. Jak bychom nebyli nemocní, když jsme tak zlenivěli, nehýbeme se, jíme nezdravé a nekvalitní potraviny, pijeme otrávenou vodu, dýcháme otrávený vzduch, jsme zahlceni smogem světelným, zvukovým, elektromagnetickým. Žijeme své životy pod tlakem, stresem a ve strachu. 

Je s podivem, že to ještě jako lidé přežíváme. Ano přežíváme. Potřebovali jsme se zastavit a popřemýšlet o změně přístupu, o otočení kormidlem o návratu k předkům, k přirozenosti. Na konci 19. stol. civilizační choroby neexistovaly. Měl snad někdo cukrovku? Asi měl, a byli to spíše jedinci. Byla obezita na vzestupu? Možná, ale nejspíš se též jednalo o extrém. Většina lidí byla spíše chudá a musela se ohánět, aby přežila. Nemoci z nadbytku jim rozhodně nehrozily, spíše je ohrožovaly nemoci z bídy. 

Dnes je to v tzv. rozvinutém světě přesně naopak. Nemoci z nadbytku. Snad nejznámějšími jsou cukrovka a obezita. Tělo je narušeno a ustaluje se do tzv. patologické rovnováhy. Málokdo to řeší změnou přístupu ke svému tělu, tj. přestat ho zatěžovat a zhubnout, změnit jídelníček (někdy naprosto totálně) a zařadit každodenní pohyb do svého života.

Naprostá většina sáhne po lécích. Málokoho napadne poohlídnout se třeba po bylinkách. Vrátit se k přirozenosti, vzít za své zdraví vlastní zodpovědnost a poradit se s lékařem. Pozor na lékaře „robota“, tj. ten, který napíše recept sotva vidí pacienta ve dveřích. Ale s lékařem „lidským“, který hledá souvislosti Vašeho života s Vaší nemocí, lze nalézt příčinu nemoci. Je to sice složitější, ale odstraněním příčiny dojde k uzdravení. Léčit neustále důsledky vede k chronické nemoci do konce života. Lidé se takto léčí až do smrti a ta často bývá vysvobozením.

Kolik bylo před 30-40 lety procent alergiků? Odhaduji, že max. do 20 %. Dneska? Někde jsem slyšel, že jich je až 80 %. To je pane pandemie! A paradoxní je, že je ohrožuje příroda. Kam jsme se to dostali, když člověk jako součást přírody, nemůže v přírodě žít. Zejména v nejkrásnějším období jarního probouzení a rozkvětu, protože řádí ty pyly. Proč jsou alergie na potraviny? Co to vůbec jíme, že nám jídlo ubližuje.

V jakém prostředí žijeme? Doslova v otráveném. V průmyslových městech a aglomeracích je často nedýchatelný vzduch, nejen přes zimu z lokálních topenišť, ale především z individuální automobilové dopravy, některé potraviny jsou nejen výživově nevhodné (příliš cukru, soli, různých konzervantů), ale i s rezidui pesticidů a dalších škodlivin. Půda je vyčerpaná, krajina zastavěná a bez řádné péče lidí, kteří k ní mají vztah.

Platíme daň za naši pohodlnost, utíkáme do virtuální reality, drancujeme přírodu, příliš konzumujeme, vyrábíme spoustu věcí, které nepotřebujeme, ale po nichž toužíme. Sociálně nám (na Západě) mizí tmel společnosti – střední třída, naopak se prohlubuje příkop mezi bohatnoucími bohatými a chudnoucími chudými. Tyto sociální vrstvy se dnes skoro nepotkávají a neprolínají (to např. dobře popisuje sociolog Petr Hampl ve svých knihách).

Je to začarovaný kruh. Jak ho rozetnout? Jak si pod sebou přestat podřezávat větev? Změnou přístupu k životu, k sobě navzájem, k přírodě. Jinak to vyřeší sama příroda, aby se ochránila a ten přemnožený druh, který ve své pýše ubližuje nejen jí a ostatním tvorům, ale i sám sobě, bude vyhuben, příp. částečně přežije a začne od nuly. 

Máme šanci to vyřešit, jenže jsme většinově příliš uvízlí ve svých „civilizovaných“ programech s těmi civilizačními chorobami. Ve starém odcházejícím paradigmatu.

Toužíme po svobodě, ale jako „cochcárně“, hlavně ti, kteří jsou vychováni v programu „my máme nárok a vy nám to musíte dát“. Ale jsou jiní lidé, kteří brání svobodu ve smyslu zodpovědnosti za svůj život. Ti chtějí jen nechat žít, přičemž ostatní také nechají žít. Jejich krédem je „žij a nech žít“.

Patřím mezi ně!

Covid-19 nám dal (mediálně) zapomenout na civilizační choroby, přitom nám je neustále připomíná, protože díky nim máme významně oslabenou přirozenou imunitu a tím i oslabenou ochranu. Tyto lidi se snažme chránit, ale nezapomínejme, že každý má právo se svobodně rozhodnout, jak k tomu bude přistupovat a zároveň nést důsledky svého rozhodnutí.