Otázka volby

Jsme ve volebním roce. Kladu si otázku, zda volit či nevolit. Bude svět pod kontrolou umělé inteligence nebo se obnoví přirozený svět? Vyleze z kukly můra či motýl?

Jsme nepochybně v nějaké transformaci, v metamorfóze. Starý svět končí, nebo již skončil, co se zrodí? V přírodě se metamorfóza děje každý rok, především u hmyzu. Z larev se líhnou brouci, housenka se zakuklí a z kukly vylétne motýl nebo můra.

Zatímco motýl se raduje z denního světla, ze slunce, můru ve tmě láká světlo umělé, falešné. Budou lidé budoucnosti jako ve dne spící můry, nebo jako krásní denní motýli? Budou budovat svět pod nadvládou umělé inteligence a budou jí zotročeni? Nebo budou žít v souladu s přírodou, ctít přírodní zákony a budou šťastní v „božím“ světě?

A jak s tím souvisí letošní parlamentní volby v ČR? Možná vůbec, možná hodně. Vracím se k otázce, zda volit či ne. Nejsem fanoušek současného systému a volit někoho do české pobočky globálního matrixu se mi moc nechce. Nicméně vnímám, že jízda do „globálního otroctví“ získává na obrátkách a můj hlas je jen zrnkem písku. Když ho nepoužiji, nemohu jím tu zběsilou jízdu aspoň zpomalit.

Co tím „globálním otroctvím“ vlastně míním? Viditelnou a postupně se zvyšující moc globálních nadnárodních gigantů, a to ve sféře finančnictví, médií, IT a digitalizace, obchodu, výroby i služeb. Jde tu i o větší vliv nadnárodních organizací v oblasti státní správy a legislativy. Jde také o tu globální sociální nerovnováhu, kdy absolutně malé procento lidí drží absolutně velké bohatství planety ve svých rukou a tím ovládá většinu ostatních. Obrovskou centralizaci zisků a moci a rozložení ztrát (víme, kdo to všechno zaplatí, ano, daňový poplatník).

Mé směrování je jasné. K přirozenému světu, který ctí přírodní zákony. Koho tedy volit do Matrixu, kdo se alespoň v některých aspektech přiblíží mým zájmům?

Ten, kdo nechá lidi žít, kdo začne řešit přebujelou byrokracii rušením zákonů, předpisů, úředníků a úřadů. Ten, kdo ukončí to protilidské tažení proti viru, které lidem (podle mého názoru) už více škodí, než pomáhá. Ten, kdo upřednostňuje domácí, lokální před globálním. Ten, kdo vezme peníze manipulátorům a citovým vyděračům. Ten odvážný, kdo se postaví svému strachu a lživým slibům a frázím, na kterých je systém založen. Ten, kdo si bude opravdu vážit přírody, půdy, krajiny, vody, aby ji dokázal systémově ochránit a neproměnit to tu v beton, asfalt a poušť.

Taková politická strana neexistuje a je to spíš zadání pro „osvíceného diktátora“, vím. Také předpokládám, že mi výše uvedená témata nenabídne ani volební kalkulačka, natož politické strany. Ovšem někdo by se aspoň v něčem mým zájmům blížit mohl.

Prozkoumám to. Nasadím jednak analytický rozum a jednak nechám na sebe působit, jak se budu při studiu (mnou úžeji vybraných) volebních programů cítit a co mi řekne zažitá zkušenost s těmi, kteří se již nějak vybarvili.

Ještě se rozmyslím, jak své zrnko písku využiju. Ono se ještě mnohé stane a nemá smysl v této dynamické době vrcholného reálného kovidismu něco předjímat.

PS: to jsme ještě v kauze tajných her, které tak výstižně charakterizuje krásný český novotvar „vrběti psem“