Obchodníci s pofidérním zbožím, kterým ….

… pšenka nekvete a kterým kvete. Pšenka letos nekvetla obchodníkům s deštěm. Letos u nás byla místa, kde pořádně nepršelo skoro půl roku. S tak nejistým artiklem se ani nedá kšeftovat.

Dá se říci, že tito obchodníci vymřeli. Oni to mají o to těžší, že jim konkurenci dělá předpověď počasí a tomu lidi věří víc. I tady platí, že dříve byli předpovědi přesnější, počasí asi bylo více předvídatelné, než je dnes. Obchodníci s deštěm zkrátka nemají na růžích ustláno, a tak o nich už ani nevíme, ale ty písničky o nich (Hop Top, Kryštof) a starý americký film, jsou nádherné.

A pak tu jsou obchodníci s artiklem, po němž je velká poptávka. Přesto, že jejich zboží je zdarma, tak za něj tvrdě platíme. Tím zbožím je „strach“.

Zajímavé je, že tady je také velká konkurence a navíc se straší vším možným a nemožným. Je také zvláštní, že jedni straší něčím, co druzí za strašáka nepovažují a naopak.

Tak třeba uslyšíte prodejce, který říká: „nestrašte islámem, ale bojte se Ruska“, na druhé straně tržiště uslyšíte „Ruska se nemusíme bát, ale pokud nezastavíme islám, pak už nebudeme“.  To jsou známé věci, máme se bát Bruselu? Neomarxistů? I to se prodává. Strach z EU nabízejí snad všichni tito obchodníci. Nevěříte?

Takže Brusel coby Mordor jsme asi zaznamenali všichni. Odpůrci EU tím straší. A příznivci EU nestraší? Ale kdepak, straší také. Seberou nám dotace. Bez EU nebude mír. Když odejdeme z EU, zchudneme, pohltí nás Rusko a/nebo Čína. Strach, kam se podíváš.

Strach se dobře prodává, navíc je zdarma. Ale je skutečně zdarma? Za strach neplatíme přímo, platíme za něj však velkou daň.  Jak kdo. Někdo až životem, někdo jen jakýmsi stihomamem. Dost lidí platí za antidepresiva, za psychiatry, za právníky. Někdo se bojí ztráty pozice, zvyklostí. A hlavně se lidé bojí úhlavního nepřítele.

A ještě máme na výběr z několika úhlavních nepřátel. Stačí si vybrat. Sparta nebo Slavia, Losna nebo Mažňák? Ze strachu se dá uvařit děs s přídavkem běsu, celé kořeněné s hrůzou.

Nejlepší je ten nabízený strach od prodejců nebrat, ať si ho nechají. Nemusím mít všechno. Když strach vleze do hlavy, těžko se ho zbavit, ale lze ho překonat.

Pokud byste nezapínali televizi, nečetli noviny, nedívali se na internet, strach by vás musel potkat přímo (tváří v tvář), nevlezl by k vám prostřednictvím médií.

Ikdyž jsem sledování médií významně omezil, vyhnout se jim zatím nedokážu. I tento blog je médium a i zde se „prodává“ a „kupuje“ strach. Projdu si nabídky a většinou zakotvím u těch, co nemají ve zvyku strašit a co nejsou fanatičtí.

Protože u fanatiků je obava oprávněná, a zvláště u těch, co nabízejí největší dobro: „Ti, kteří slibují ráj na zemi, vytvářejí peklo (E. M. Remarque)“.

To, co považuji za největší problém současné společnosti (a souhlasím tak s prof. Cyrilem Höschlem) je přebujelá byrokracie a politická korektnost. Určitou nadějí je, že byrokracie byla vždy sebezničující, když narostla do obřích rozměrů a politická korektnost u nás stále působí směšně.

Důležité je se nebát a taky nekrást. A strach rozpustit láskou a smíchem. Vím, že milovat svého nepřítele, je velká výzva. Pro začátek stačí neútočit a nevšímat si ho. Když sejde z očí, sejde i z mysli. Nakonec se to nějak semele, nějak to dopadne, a když to přežijem a ještě si to užijem, pak hovno zle.