O vládci, generálovi, císařovně a ošklivce

Smyšlená politická pohádka. Jakákoliv podobnost se skutečnými postavami je čistě náhodná. Nehledejte v tom žádné jinotaje a čtení mezi řádky.

Bylo jedno velké království, ono to ani nebylo království, ale spíš císařství. Vedle s ním sousedilo takové malé královstvíčko.

Císařství mělo v čele císařovnu, statnou a při síle. Už vládla dlouho, ale neměla dědice, kterému by předala žezlo. V sousedním královstvíčku vládl chřadnoucí král, který už ani nevládl sám sebou natož vládou. Měl však svého místodržícího, praktického vládce, a ještě tu byl ambiciózní generál. Tak vládce s generálem vládli malému království zdánlivě samostatně, ale tak nějak se rozumělo samo sebou, že není dobré rozhněvat si mocného souseda.

Občas sice stařičký král něco urážlivého plácl, ale to ihned vládce a jeho generál vyžehlili. Jednoho dne, kde se vzala, tu se vzala nemoc. Ošklivá nemoc. Ta začala ohrožovat lidi na obou stranách a vládci viděli příležitost jak být mnohem důležitější než dřív. V malé zemi na sebe veškerou pozornost strhl první vládce, velký šéf, který odstrčil generála a radil se s plukovníkem.

A malé království na tom bylo líp, než velké. To se samozřejmě císařovně nelíbilo a uraženému generálovi také ne. Ten si postěžoval císařovně a ta mu řekla ať je trpělivý a že to za čas dokáže zařídit. A skutečně, zrovna když se první muž chlubil jak ošklivou nemoc zvládl, musel odstranit plukovníka a nahradit ho generálem. Příkaz císařovny byl jasný, navíc když pohrozila sebráním peněz, vzdal se plukovníka a dohodl se s generálem.

Přišla ještě ošklivější nemoc a generál byl nekompromisní až tak, že se jeho šéf lekl a nechtěl být tak tvrdý, ovšem jednak si nechtěl rozhněvat mocnou sousedku, a jednak se mu penízky hrnuly a to on rád.

Za chvíli ho generál přerostl a velel jen on, postupně všechno zavřel a zakázal. U sousedů neměli tolik zákazů, jenže oni lépe poslouchají, to lidé v zemi generála moc neposlouchají a vymýšlí, jak zákazy obejít a jsou nesmírně vynalézaví, musí se na ně tvrdě. Šéf zase zkusil škemrat, že by tak přísný nebyl, jenže ho podrazil do té doby skoro neslyšitelný a neviditelný churavý král, který generála podpořil v televizi.

Generál byl na koni, kudy chodil, tudy strašil. Lidi toho měli dost, protože v sousedních královstvích si žili daleko uvolněněji. I ten generál by rád ustoupil, ale měl to zakázané od šéfky a pracoval víc pro ni, než pro svého šéfa, kterého nenáviděl.

Narůstaly tresty, ale i rebelie, lidé přestávali poslouchat, z jedné strany tlačila mocná šéfka ze sousedství, z druhé formální šéf tuzemský.

Generála jednoho dne píchá u srdce, nechá se dovést do nemocnice, ale tam mu sdělí, že všechna lůžka mají obsazena pacienty s ošklivou nemocí. Nechá se dovést na velvyslanectví sousední země. Velvyslanec hned volá šéfce: „máme problém, náš nejlepší agent v místní vládě má náběh na infarkt, a není pro něj místo v místní nemocnici“. „Dopravte ho na letiště, posílám soukromý tryskáč, zachráníme ho u nás“.

Toho dne se generál poprvé neobjeví v televizi. Nikdo o něm nic neví, ani jeho šéf ne. Po několika dnech jeden novinář vypátrá lékaře, který ho nepřijal do nemocnice. Lékař se omlouvá „nepoznal jsem ho a máme přímo od něj příkazy přijímat jen pacienty s ošklivkou“.

Po dalším týdnu to nevydrží jeho řidič, který světu oznámí, že se generál nechal odvézt na velvyslanectví. Pak velvyslanectví přizná, že byl letecky převážen k sousedům, ale bohužel ještě v letadle zemřel.

Vlády se znovu ujímá vyčerpaný, ale ambiciózní místodržící. Už si užil dost a vidí, že od sousedů ošklivka pomalu odchází a žádné zákazy nemají.

Možná, kdybych ty generálovy zákazy zrušil, zase bych byl u lidí oblíben. Tedy ti rebelové by to jistě kvitovali, ale co ti, kteří si zvykli, báli se a na které jsme vsadili? Je jich víc, jsou poslušní, ale také nejvíc umírají, a rebelů naopak přibývá. Mohl bych se obrátit k nim, ale jsem srab, nesměl bych se nechat vydírat a musel se vzdát peněz. Ale to už je jedno, včera mi zjistili ošklivku a zbývá mi tak měsíc života.