O přilbách a tak

Už jste si zvykli, že si na kolo berete přilbu? Že na motorku nesmíte bez přilby ani jako spolujezdec? A na lyže jste si ji také pořídili?

Připadá vám to normální a přirozené. Argument je naprosto logický. Rostoucí provoz na silnicích, větší dosahované rychlosti (i na cyklostezkách a sjezdovkách), lepší a rychlejší motorky, lyže, kola… Je to nebezpečné pro křehké lidské tělo a je třeba si chránit hlavu.

Potud v pořádku. Když je svoboda volby, tak rozumný a odpovědný člověk (rodič) si zvolí, kdy a kde přilbu použije, bojácný a úzkostný si ji nasadí pokaždé a ti nezodpovědní by měli počítat s případnými následky své svobodné volby.

Odpovědní začnou přilby shánět a kupovat, tím vytvoří poptávku. Výrobci reagují nabídkou a čmuchají z toho dobrý byznys. Jenže jak opadne vlna „odpovědných“, poptávka zeslábne. Obchody a sklady jsou plné neprodaných přileb. Teď by mělo přijít (v jednoduché tržní ekonomice) na řadu vyrovnání, přizpůsobení se poptávce. Tzn. snížení výroby, přeorientování na jinou výrobu, příp. bankroty, apod. Nicméně jede se podle pravidel sociálního státu (udržet zaměstnanost) a udržet hospodářský růst (tedy spotřebu). Nastoupí lobbisté, politici a úředníci. Vymyslí a prosadí zákon, který stanoví povinnost mít přilbu.

Takovým zákonem páchají dobro: dají lidem větší pocit bezpečí, přispějí k hospodářskému růstu a mnoha lidem udrží či dají práci: ve výrobě, v obchodě a také všem těm kontrolorům a vymahačům povinnosti ze zákona. Dobro vítězí, především pomocí strachu a zákonem předepsané (tj. právně vymahatelné) povinnosti.

Nechci tímto článkem zpochybňovat vhodnost užití přilby. Také uznávám, že někde je na místě mít to jako povinnost. Jenže mi tam hlodá červíček pochybností, tj. taková dotěrná otázka: kam až jsme schopni pro pocit bezpečí a v páchání dobra zajít?

Představte si, že malé batole, které se učí chodit, upadne. Může upadnout na hlavičku. Může se poranit (i těžce). Ano, všechno se může stát. Nyní nastoupí někdo chytrý, kdo chce vyrábět přilbičky pro malé dětičky. Rozjede reklamní kampaň, kde děti padají na hlavu, kterou si rozbijí. Zamíří na emoce, především strach a lidé podlehnou, rodiče budou chtít ochránit své děti. Získají tím pocit bezpečí a ujištění, že udělali maximum. Co tím získají (ale hlavně ztratí) ty děti?

Stát uzákoní povinnost, že batolata budou muset mít přilbičky, nejprve při chůzi venku, pak i v kočárku, pak doma. Kontroloři už k vám domů mohou díky topení (kouřícím komínům) a nyní budou kontrolovat, zda vaše dítě nosí přilbičku. Hrůzná představa, že?

Myslíte si, že je naprosto vyloučená, nemožná, protože odporuje zdravému rozumu? Když pozoruju to pomalé utahování oprátky, či postupné vaření žáby v hrnci, zdráhám se takovou hloupost v budoucnu vyloučit.

Jen doufám, že než k tomu dojde, budou už vyloučeni z kola ven ti, kteří by to mohli vzít vážně a realizovat. A většina ostatních se konečně probere z „hypnózy“.