O přemnožení

Přemnožení je vychýlení z rovnováhy, přestává fungovat přirozená regulace. Nedávno se nám přemnožili hraboši.

Je to důsledek sucha, širých velkých lánů bez remízků a stromů, neprovádění hluboké orby a jistě by se našla celá řada dalších příčin. Příroda si sama našla mechanismus, před svou dlouhou cestou se přilétli posilnit čápi, k vidění na polích byly i skupiny volavek. Trochu nám nahradili (spíše doplnil) dravé ptáky a jiné predátory, kteří se hraboši živí.

Lidé jsou v jistých oblastech planety také přemnožení, v té naší části (Evropě) nedosahujeme ani přirozené reprodukce. Asi jsme už líní „dělat“ děti a starat se o ně.

Zůstanu v české kotlině. Zde se nám přemnožili také úředníci, spolu s nimi regulace, nařízení, dotace, profesionální aktivisté. Přemnožily se nám i korporace.

Co nebo kdo vlastně dnes není korporace? Snad jen dítě, důchodce, bezdomovec a živnostník. Dnes je korporací celé Česko, které je součástí větší korporace: EU.

Přemnožily se nám tzv. parazitické profese. Tj. máme vyšší podíl pracovníků, kteří nevytvářejí nějaké směnné hodnoty, ale protože je člověku blízká tvořivost, neustále vymýšlejí nové předpisy a vylepšují (většinou rozšiřují) ty staré.

Takto vzniká specifická skupina (třída) lidí, která ty ostatní kontroluje, hází jim klacky pod nohy, straší je a poučuje. A dělá to navíc za jejich peníze, protože je z nich zákonem vytáhne.

K řešení chybí odvaha, neboť tato již přemnožená skupina umí vehementně bránit své zájmy. A když jsou včele politické strany (obchodní korporace) či oligarcha, který vlastní jednu korporaci politickou a druhou obchodní, je logické, že jeho zájmem není ten zaběhnutý systém rušit, když z něj žije.

Zájmem oligarchy je udržet si moc. Šel na to chytře, co naplat umí se v tom prostředí pohybovat a získat pro sebe výhody. Na každém lze najít plusy a mínusy. Plusem je, že odstavil jednu partu od „koryt“, mínusem je, že ta „koryta“ převedl pod sebe.

Díky skvěle vedenému marketingu, slušné ekonomické situaci a také díky atakům druhé strany, si udržuje velký náskok před ostatními politickými subjekty. Jenže jeho vládnutí je z deště pod okap. Je otázkou, kde se bere těch 30 % volební podpory.

Něčím lidem imponuje, možná míň vadí, protože říká to, co lidé chtějí slyšet. Je to hodně o tom, že většina společnosti žije v roli „oběti“, v roli, která potřebuje „viníka“ (nepřítele), která z člověka snímá odpovědnost za vlastní život a která se živí strachem a nenávistí. A která potřebuje „mesiáše“, jež vezme na svá bedra jejich problémy a vyřeší je. Která preferuje jistoty a bezpečí před svobodou a odpovědností. To je problém „Babiš“.

A co „Antibabiš“? Tam je také touha po moci (vrátit se ke korytům), a také strach z toho, že se to opět nepovede a hledají se cesty, jak to zařídit jinak. Jenže je to opět skupina již (také) profláknutá svými činy. Máme uvěřit, že tentokrát to budou dělat jinak?

Zásadní problém je, že je to podobné na obou stranách této „pomyslné“ barikády, této hry, kterou především fanatici berou moc vážně.

Řešením je vystoupit z role oběti, odpustit i svým „domnělým nepřátelům“, nezabývat se „politickým negativismem“ a přijmout odpovědnost za svůj život. Zkrátka se z toho nepodělat a žít s tím, že když nejde o život, jde o ... (však víte o co). Lhostejnost mi osobně přijde lepší způsob než angažovaná horlivost.

Když se vrátím k tomu přemnožení, tak na závěr vtip.

Do velké korporace se nechá zaměstnat parta lidožroutů. Půl roku je vše v pohodě, ale pak vypukne poplach - zmizela uklízečka! Vyšetřování sice skončí bezvýsledně, ale náčelník si svolá své lidožrouty: Přiznejte se! Kdo jste ji sežral?! Jeden se nakonec přizná. Náčelník ho seřve a znovu je varuje: "Vidíte to vy pitomci! Každej tejden sežereme jednoho manažera a nikdo si ničeho nevšimne. Ale vy pak musíte sežrat jedinou uklízečku v celým baráku!"