O předsudcích a vnitřním kompasu

Albert Einstein prohlásil, že je lehčí rozbít atom, než předsudek. S tím lze jen souhlasit. Ovšem není předsudek jako předsudek. 

Řekl bych, že existují dva typy předsudků, předsudek pudový (buranský) a předsudek rozumový (vykonstruovaný bystrým intelektem). Jako příklad jsem vybral předsudek k homosexualitě. To je typicky „buranský“ předsudek, který vychází z přirozenosti a jeho základem je jinakost. Kdo je jiný, je tudíž divný. Pravděpodobně to vychází ze známého „milujte se a množte se“. A to současně dokáže naplnit jen heterosexuální pár, tedy muž a žena. Jinými slovy homosexuál se může buď milovat (s partnerem stejného pohlaví), nebo množit (ovšem s partnerem opačného pohlaví). Odbourávání předsudku vede od krajní polohy, tj. strachu a nenávisti k toleranci. A dá se říci, že v tomto případě se to české společnosti celkem zdařilo. Má to však i opačný pól: rozumový předsudek. Ten spočívá v tom, že homosexuál je především člověk, a proto nesmí být omezován na svých právech a má mu být dopřáno i to, co ostatním, čili milovat a množit se současně. Tak je tu návrh na adopci dětí homosexuálními páry. A to už je popření přirozenosti. Jinými slovy vítězství rozumové a právní konstrukce nad univerzálním zákonem přírody. A je tu předsudek takových rozměrů a působí tu takovou dobu, že už ho ani nevnímáme, můžeme ho pojmenovat takto: „člověk – pán tvorstva“.

Jiný příklad nám poskytne západní medicína, která se člení na mnoho oborů a podoborů, zkoumá a léči nemoci na základě biologických příznaků. A tato moderní vědecká disciplína trpí rozumovým předsudkem vůči alternativním léčebným metodám celostní medicíny, které tu existují i tisíce let, jako např. čínská medicína. A tyto rozumové předsudky lze těžko rozbít, protože jsou zaštítěny intelektuální a odbornou převahou.

To platí i o předsudcích v politice a společenském dění. Rozumem často dojdu tam, kde si řeknu: řešení A zní logicky, ale… na řešení B taky něco je, je taktéž logické, ale zase je tu to „ale“. A jsem s rozumem v koncích. Přitom rozhodnutí by mělo být jasné ano, či jasné ne.

Nezbývá než se řídit citem a poslechnout svůj vnitřní hlas. Najít svůj vnitřní kompas, který mi ukáže cestu. Následně za své rozhodnutí přijmout odpovědnost. Čas ukáže, zda rozhodnutí bylo v souladu s mým vnitřním já, nebo nebylo.

Předsudek, že rozum intelektuálních elit vyřeší problém lépe a radostněji, než přirozený buranský předsudek vycházející ze zkušeností předcházejících generací (čili zdravý selský rozum), je opravdu nezničitelný (tedy u těch intelektuálních elit, samozřejmě). Čest výjimkám, jimiž jsou opravdové osobnosti, které opravdu něco umí a znají, přitom jsou skromní a pokorní, nejsou v záři reflektorů a jejich tvůrčí dílo je přežívá a naše životy skutečně obohacuje.

A pro nás ostatní naštěstí platí, že když ten vnitřní kompas nemůžeme najít, tak díky aspoň za ty přirozené pudy.