O buňkách, židlích, dělení, aneb nevážně o politice

V biologii jsme se učili, že buňky se rozmnožují dělením. Podíváme-li se na politiku, zjistíme, že i strany se rozmnožují dělením. Možná je to tím, že nejmenšímu orgánu strany se říká stranická buňka.

Ti, kdo ovládnou stranickou buňku, postupují výš. Biologické buňky tvoří většinou tkáně, politické stranické buňky se sdružují v okresech, krajích, pak vytváří nějaký centrální orgán a zvolí si své vedení. 

Když jsou straníci ve volbách úspěšní, získají židli, na kterou dosednou a kterou na pár let (či i desítek let) obsadí. Když už se takový straník dostane na židli (které se říká poslanecká lavice), považuje to za velkou zásluhu a tak si přece zaslouží i plat. Obvykle se platí za práci a tak se sezení na židli nazve zasedání Parlamentu a to je panečku práce. A náročná, proto se musí dobře zaplatit.

O takové židle se vede boj, resp. hned boje dva. Nejprve se bojuje dole v buňkách, to je ten vnitrostranický boj o místa na kandidátkách, pak přichází další druh boje mezistranický, zde jde o to, jaký podíl na moci získá strana ve volbách, kolik na její členy připadne židlí. Od toho se odvíjí politická síla strany.

Těch, co by chtěli na židli sedět je mnohem víc, než židlí. Tak ti, co se na židli nedostanou, vymýšlí, jak ty šťastnější (na židli sedící) z té židle shodit. Občas se založí platforma či frakce a někdy to dospěje i k dělení strany. Vzpomněl jsem si na některé zkratky stran, např. z ODS se vyloupli ED, kteří se následně spojili s SNK do SNK-ED (nebo opačně?). Pak se z lůna ODS oddělila také US. Ale dělily se i menší strany z KDU-ČSL se oddělila část a založila TOP 09, z VV se vydělili LIDEM, z Úsvitu PD vznikl Úsvit NK a SPD, ze SZ vyrostl LES. A dělí se i nová hnutí, která ještě nestačila ani nikde kandidovat a tak z BPI vzniká IMK a ApČ.

A pak se v tom voliči vyznej. Jo, Ivan Mládek kdysi zpíval báječnou písničku o zkratkách. Koukám, že i politici jsou ve vymýšlení zkratek opravdu kreativní.

Nějak se nám ty strany přemnožily, faktem je, že některé již dávno zemřely, ale rodí se stále nové. Z jakého popudu? Má to nějaký přirozený důvod? Nebo je to jen: „když jste mne nezvolili předsedou, zakládám frakci či novou (samozřejmě lepší, morálně čistější) stranu a kolem sebe shromáždím ty, kteří mne předsedou zvolí“. A je to!

Fajn, má to ale jeden háček. Kolik lidí z nové strany obsadí kolik židlí, na koho se dostane, na koho ne.  A už jsou tu opět starosti, jak si tu židli udržet, či jak toho úspěšnějšího shodit ze židle.

Tak zas za chvíli budeme pozorovat hru „boj o židle“. Teď jde o ty „menší židle“ na krajích a ve třetině Senátu. Té hry se můžeme zúčastnit vhozením lístku do urny a pak (s napětím) čekat, co z toho vyleze. Zvědavý jsem také. Karty budou nějak rozdány, ale kdo a jak s nimi bude hrát, to se uvidí. Když máte karty tak napůl betl napůl durch, je riskantní s nimi jít do betla nebo durcha. Ale můžete mít štěstí, že soupeři v mariáši to mají tak rozdané, že Vás nechytnou. Nejspíš to nebude „vítěz bere všechno“, půjde o to, kdo s kým a jak se dohodne. Třeba „poražení odstaví vítěze“, už to tu také párkrát bylo. Dokonce mám i pár kamarádů a známých, kteří vyrážejí bojovat o židle (na kraji), akorát jsou na startovní čáře na kraji (u konce).

Ještě, že mám jen obyčejnou židli, na které se dá pohodlně sedět a nikdo mě z ní nechce shodit. Nakonec to hlavní: sedím přece na svém zadku a ten si může sednout, kam chce, nebo může i stát.