Novodobý „Nostradamus“ předpovídá výsledky voleb

Článek o politice apriori není, nicméně politiky se dotýká, a tak jsem ho zařadil aspoň do společnosti. Nejvíc však jde o mé „hrátky“, zajímavé výsledky a snad i o legraci.

Naučil jsem se jednu zajímavou techniku, jak se pomocí vnímání svého těla dozvědět pravdu. Možná jste něco slyšeli o kineziologii, určitě o detektoru lži.

Položíte si otázku tak, abyste na ni mohli odpovědět buď ano, nebo ne. A tzv. svalovým testem si otestujete odpověď. Různě to zkouším ve svém životě, něco vyjde, něco ne. Nakonec vždy je to padesát na padesát a to platí bez výjimky.

Např. matku vezli do nemocnice na vyšetření, a jak jsem se dozvěděl, tak hrozilo, že si ji tam hned nechají. Tak jsem si to vše otestoval. Vyšlo mi, že se pak bude cítit líp a že se z nemocnice vrátí, tj. že si ji tam nenechají. Obojí vyšlo. Avšak do nemocnice musela odjet následující den a na více dní. Zdá se, že mi to nevyšlo, ale na to jsem se neptal, ptal jsem se jen na ten jeden den. Pak jsem se zeptal, jak dlouho tam bude a vyšly mi čtyři dny.

Reálně tam byla skoro týden (v pátek ji odvezli a ve čtvrtek následujícího týdne přivezli). Ale celkově to byly čtyři pracovní dny (tři celé a dva poloviční). Lidé mají různé záměry, které na sebe narážejí, vzájemně se posilují, či přetahují a tak snad jedinou jistotou prognózy je právě její nejistota.

Celou techniku svalového testu (s níž jsem se seznámil i díky knize „Moc vs. síla“ amerického psychiatra D. R. Hawkinse) beru jako pomoc, abych v případě nějaké důležité volby, kdy je třeba odpovědného rozhodnutí, zjistil po analytickém rozboru všech pro a proti, co na to mé „vnitřní já“. Jaké pocity jsou spojeny s „pro“ a „proti“ a co mi „poradí“ svalový test. Většinu rozhodnutí stejně člověk učiní v okamžiku „tady a teď“. Pak je důležité to rozhodnutí přijmout a nezabývat se co by, kdyby…, ono se zpětně ukáže, co to přineslo. A zdánlivě špatné rozhodnutí se do budoucna může ukázat jako dobré a moudré, nebo taky nemusí.

Pro zajímavost jsem se také zeptal na výsledky politických stran v parlamentních volbách. Otestoval jsem je svalovým testem. Rozhodl jsem se jít s kůží na trh a publikovat zde svou prognózu výsledku parlamentních voleb v Česku. A fakt mě to dost překvapilo.

1. ANO Andreje Babiše:       přes 30 %
2. Realisté Petra Robejška:  přes 20 %
3. ČSSD                             přes 13 %
4. ODS                               přes 12 %
5. KSČM                             přes   9 %
6. SPD Tomia Okamury        přes   6 %

Do Sněmovny se dostane podle této "prognózy" celkem sedm stran, tím sedmým subjektem je STAN, půjde o jednotlivce (asi „rebely“), co projdou na kandidátkách jiných stran.

Narostla mi i volební účast na cca 70 % (což poškozuje zejména lidovce a komunisty) a znamená to, že se zvednou (a tím rozhodnou) dosavadní nevoliči. A jejich hlasy seberou především Realisté.   

Nikdo další se do Sněmovny nedostane, i má oblíbená Koruna česká zůstane jako obvykle někde (hluboko) pod 0,5 %. Lidovci, Svobodní, Zelení, či Piráti také nepřekročí stanovenou laťku. TOP 09 jako „ryze pražská“ strana také (dle svalového testu) nemá šanci. Byť podobně jako u lidovců to bude o fous.

Možná je to jen mé (srdeční) přání, nicméně tohle se mi líbí a dává mi to naději, že se politika u nás může vrátit někam k normálu a že to může být zase služba občanům. Podobně jako je tomu v případě spíše menších měst a obcí, kde vládnou starostové a zastupitelé se zdravým selským rozumem bez ohledu na politickou příslušnost. S tímhle už by šlo vytvořit nějakou smysluplnější koalici, dokonce i bez Andreje.

Nechám se překvapit. Pár týdnů před volbami si svalový test zopakuji a uvidím, zda se bude nějak lišit. Pak je stejně důležitější, co to nakonec přinese, jaká z toho vznikne vláda a jak bude umět reagovat na situace a jaká řešení bude přijímat.

Může se stát cokoliv, nejsem věštec. Je to jen testování techniky, kterou možná provádím špatně, nebo ji nějak ovlivňuji ve svůj prospěch. Zkrátka je to pouze pokus, za který nejsem placen (na rozdíl od analýz různých politologů a výzkumných agentur veřejného mínění).

Byl jsem překvapen tím, co mi vyšlo. Když mi tento „odhad“ nevyjde, svět se nezboří, vždyť jde především o legraci. Tak se před volbami bavme, uvidíme, kdo se nakonec bude smát a komu zmrzne úsměv na rtech.