Nevstoupíš dvakrát do téže řeky

Jarní dějství Covid-19 v Česku bylo o neznámém a nebezpečném viru. Lidé se chovali obezřetně, odpovědně, projevila se sounáležitost, solidarita a svým způsobem i pro Čechy neobvyklá disciplína.

Po uvolněném létě a odpočinku se čekal návrat k normálu a máme tu opět podzim s Covidem-19. Opatření nejsou tak drastická, názory odborníků se různí, už jsme trochu dál, máme nějaké poznání a zkušenost.

S čísly se dá hrát, každý si zvolí čísla, která se mu hodí do krámu, vybere si z odborných názorů (vč. různých hypotéz, teorií až spekulací) to, čemu chce věřit.

Zdá se, že u části lidí převažuje strach, u části popírání, u jiné části ignorování až lhostejnost. Co se týče zavedených opatření, už mi to připomíná pasivní rezistenci. Myslím si své, ale nařízení plním, protože nechci mít nepříjemnosti. Je to takový alibismus, roušce jsem odvykl, nemám ji ani venku ani doma, často si ji zapomínám vzít, nicméně mám ji v tašce či kapse, tak ji dokáži vyndat a tam, kde ji mám mít, si ji nasadím (s odporem). Přitom se místům, kde je rouška povinná, snažím vyhnout, ovšem někdy není zbytí, a tak na dobu nezbytně nutnou nasazuji. A psychicky se připravuji na cestu vlakem do Brna na synovu promoci, takže v mém případě mě čeká asi osobní rekord v době nošení roušky.

Co je ovšem primární je nedůvěra a nejistota. To nejsou příliš dobré pocity, nicméně vedou k určité akci. Člověk si uvědomí, že důvěra je důležitá, že musí důvěřovat především sám sobě a svým blízkým, že je zodpovědný za svůj život a život svých blízkých, že se má chovat obezřetně, ale zároveň, že to má vše přijmout, protože viry, bacily, nemoci tu s námi byli, jsou a budou.

A s nejistotou se dá pracovat. Nejistota je i definovaná např. v oboru měření je to (plus, mínus) parametr přiřazený k výsledku měření, v jehož intervalu se nachází skutečná hodnota. Výsledek testování na Covid-19 mi může přinést pocit jistoty: jsem negativní nebo pozitivní. Vím to, ovšem výsledek se dozvím se zpožděním a mezitím jsem se mohl nakazit, tak jakápak jistota? Mám test pozitivní, jdu poctivě do karantény a opakovaný test musí být negativní?  Nemusí. Co když to mám nějak jinak a mé tělo, má imunita, bude vykazovat pozitivitu opakovaně? Lidský organismus je přece složitý systém.

Také lidská společnost je složitý systém. V současné době spíše neuspořádaný, chaotický, a proto ta nedůvěra v systém. Motor systému (matrixu) se sice „zadřel“, ale protože se bojíme jej opustit a vstoupit do neznáma a změnit se, neustále ho opravujeme, záplatujeme, kde se dá, nebo už jen předstíráme, že to jede a máme to pod kontrolou. Přitom pravdou je opak, systém nás chce mít pod neustálou kontrolou.

Přitom jsme i součástí jiného, dokonale fungujícího systému: Přírody. A byla nám jako lidem svěřena role zodpovědného moudrého správce ne pána tvorstva, který si jen bezohledně bere a nic nevrací. Máme nastavený systém jdoucí proti Přírodě, tak Příroda v zájmu svého přežití a nastavení rovnováhy nás zkrátka nutí ke změně přístupu, změně myšlení a chování.

Vše zlé, je pro něco dobré. Je-li Covid-19 tak propagován, aby v nás vyvolal strach, pak by bylo dobré, strach přijmout a překonat. Je-li Covid-19 zdviženým prstem Přírody, pak bychom měli změnit své chování vůči ní a vůči sobě navzájem.

Ona ta neustálá propagace vyvolává pochybnosti, k čemu a komu to slouží? Jako by neexistovaly jiné nemoci, s ironií lze napsat, přejede-li vás auto a zemřete, zemřel jste na covid (nebo s covidem), protože ho u Vás našli, nebo se jim to jen hodilo do statistiky.

Dřív lidé umírali např. na černý kašel či TBC, to jsme vymýtili očkováním, ale lidé před více jak sto lety neznali žádné civilizační choroby, jako např. cukrovku. A chronicky nemocných lidí civilizačními chorobami je zkrátka hodně a patří k té ohrožené skupině. To už se ví.

Také se ví, že lidé fyzicky zdatní a psychicky odolní, pokud se nakazí, to s největší pravděpodobností budou lépe zvládat, možná i většina z nich tím projde bez příznaků. Jak se bude chovat vir v sychravém podzimu a v zimě se neví. Obecně je to pro viry příznivější období než teplé léto.

Hlavně to chce nepodléhat panice a strachu, klid v duši, obezřetnost a ohleduplnost. V „babím létě“ se ještě dá čas trávit venku a bez roušky.