Nepoučitelní

Tak si říkám, zda se mi to jen zdá, ale nejspíš ne. Opravdu tu kampaň nehodlám sledovat a také nehodlám k volbám jít. Tak proč o tom píšu?

Protože jsem si vzpomněl na výrok připisovaný sovětskému premiérovi Viktoru Černomyrdinovi: „mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždycky“.

„Kavárna“ slaví a zdá se, že již instalovala Petra Pavla na Hrad a má stále tendenci se jaksi povyšovat a ten hloupý zaostalý venkov ponižovat a urážet.

Jak to dopadlo se Schwarzenbergem a Drahošem? Dvakrát vyhrál Zeman. Což si to ti chytřejší a lepší neumí zanalyzovat a vyhodnotit? Vzhledem k tomu, že pohrdají fyzikou, tak asi neznají zákon akce a reakce.

Tak dlouho budou do venkovanů šťourat, až se to obrátí proti nim. A přesto, že to již dvakrát prožili, dělají vše pro to, aby si to prožili i potřetí.

Kdo se nedokáže poučit, nezaslouží si, aby bylo po jeho. Z tohohle pohledu by možná pro Babiše bylo nejlepší, kdyby odjel s rodinou na dovolenou a kampaně se už osobně neúčastnil. Stejně bude díky programu Antibabiš v médiích přítomen, až to nebude hezké.

Osobně se tím otrávit nenechám, protože to moc sledovat nebudu. Fakt je ten, že Babiš asi nikam neodjede a bude bojovat. Což znamená hlavně kydat špínu na soupeře, a ještě více se podbízet voličům ve snaze získat na svou stranu ty vlažné a nerozhodnuté. Nevím, zda tím přiláká nějaké voliče, možná, že i některé odradí.

Generál by si měl dát bacha a své příznivce krotit, nebo se paradoxně postarají o vítězství jeho soupeře. Tím, že nezvládnou své emoce a u těch druhých naopak vyvolají emoce, které je budou motivovat dojít do volební místnosti a tam to hodit proti těm „povýšeným Pražákům“.

Holt, kdo se nechce poučit a změnit, musí prožívat traumata. A dobře mu tak. Sám si to vybral. Situace je sice podobná, ale jiná. Babiš není Zeman. Dvakrát to bylo tak, že Zeman vyhrál první kolo a jeho vyzyvatel byl o kousek druhý, a nakonec druhým zůstal. Nyní je soupeř Babiše po prvním kole první, ale jen o ždibínek. Ani z jednoho vítěze nebudu nadšen, ale také si nebudu zoufat, ať to dopadne jakkoliv, zkrátka to přijmu.

Nehodlám podpořit nikoho, protože nechci věnovat svoji pozornost a energii něčemu, co si moji pozornost nezaslouží a co nehodlám posilovat. To znamená boj, nenávist, házení špíny a viny jeden na druhého. Jedno, z které je to strany. Komunistickou minulost neřeším, možná právě proto, že jsem si mládí odžil v reálném socialismu a vím, že kdo chtěl budovat kariéru, musel režimu nějak sloužit (nebo se aspoň ohnout).

Odpůrci tehdejšího režimu byli rádi, když mohli dělat „kariéru“ v kotelně nebo v maringotce. Bylo to ale lepší než pobývat ve vězení. A bylo to jejich svědomí, které je sem zavedlo.

Jak jsou na tom se svým svědomím prezidentští kandidáti? To ví jen oni sami. Nám ostatním nezbývá než doufat, že zvolený prezident to svědomí mít bude, nebo aspoň, že se v něm nějaké to svědomí ve správném čase pohne.