Nepodmíněný příjem?

Vedou se diskuse o nepodmíněném příjmu. Někteří ho odmítají, někteří vítají. V určitých oblastech se i zkouší. Pak se testování vyhodnotí a obvykle se dál nepostoupí.

Nejsem ekonom a vlastně ani nevím, zda bych ho podporoval či nepodporoval. Podpořil bych ho za jedné podmínky, zrušil bych nepotřebné úřady a jejich zaměstnance. Nejprve úřady práce, pak by na řadu mohly přijít i správy sociálního zabezpečení (aspoň částečně).

Nepodmíněný příjem bych viděl podobně jako minimální důchod. Všichni bychom pobírali něco jako minimální důchod, který by nám umožnil přežít. Pak by si každý mohl (při)vydělat, jak by chtěl a byl schopen a ochoten. Tak jak mohou důchodci dnes.

Lidé by se tak mohli věnovat tomu, co jim činí radost a obdarovávali by ostatní. Ti ostatní by jim něco třeba zaplatili, nebo je obdarovali něčím jiným, tím, co zas oni umí, nebo mají. Nikdo by na ně nedohlížel. Zkrátka by nastal výměnný obchod, protislužba, spolupráce.

Básník by nemusel vybírat popelnice, nemusel by pracovat někde, kde ho to stresuje, nemusel by se podbízet a veršovat na zakázku, živobytí by měl zajištěno a měl čas nabízet svou tvorbu a najít tak „kupce“ pro své dílo.

Já vím, ekonomiku daru, nebo vzájemného obdarovávání, vidí stávající systém jako šedou ekonomiku, kterou je třeba potírat za každou cenu. Je to něco jako udržování oveček v ohradě. Jakmile se některá podívá za ohradu, okamžitě ji zahnat zpátky.

Takže v podstatě ano, jsem pro nepodmíněný příjem, ale za podmínky, že přestanou být financovány všechny parazitické struktury, tj. kontroly moci, manipulace, cenzury, kontroly mysli.

To ale vyžaduje změnu paradigmatu, nevoďme lidi za ručičku, nevnucujme jim, co mají dělat, co si mají myslet a dejme jim prostředek pro důstojné přežití a nechme odpovědnost na nich, na jejich tvořivosti a třeba i lenosti.

Každý přece je strůjcem svého štěstí. Čím dál víc lidí (snad) vidí, že starý systém je udržován uměle, na přístrojích, na práškách a díky zvyku a strachu ze změny, z nejistoty. Udržovat ho při životě už bychom neměli. Naopak měli bychom se pokusit o nový svět, život, paradigma. Tj. pokusit se o syntézu (spojení) toho dobrého starého ze zkušeností předků a toho nového, co dává smysl. Naopak odmítnout lpění na starém nefungujícím, ale zároveň odmítnout to nové nesmyslné, nerozumné. To, za čím je vidět zejména strach či manipulace. 

Přijímat vše rozumem a zároveň citem, upřednostňovat pozitivitu, třeba i tím, že se vyhnu negativním zprávám. Místo sledování zpráv si sednu na balkon (doma) nebo na verandu (na chatě) a sleduju, co se děje. Třeba v tomto období se u nás doma v podvečer prohánějí rorýsi a netopýři, na chatě je také živo.