Není škoda zakázat ve škole chemicky experimentovat?

Měl jsem připravený článek na téma „studenti a chemické pokusy“, který vycházel pouze z debaty s manželkou, která mi tuhle povídala, že slyšela v televizi, že studenti nebudou moct dělat ve škole pokusy.

Kolegyně Eva Valérie Maxová mi téma „vyfoukla“ a pojala ho odborně a se znalostí věci. Ještě než jsem se rozhodl článek publikovat, našel jsem si na internetu zprávy k tématu a zjistil, že je to jinak, než jsem si myslel. Paradoxně se zákaz netýká ZŠ a gymnázií, ale právě odborných chemických škol. Ten neuvěřitelný byrokratický šlendrián již skvěle popsala kolegyně. Až na jednu malou drobnost: vyhlášku ministerstva neschvaluje parlament. Tam by byla naděje, že chemik Miroslav Kalousek by si toho možná všiml.

Mé zamyšlení (bez znalosti věci), přináším níže. Abych to nepsal nadarmo.

Tak zakážeme žákům a studentům chemické pokusy. Resp. je nezakážeme, jen žáci nesmí přijít do styku s nebezpečnými látkami. Na první pohled je to v pořádku, ale zároveň je to velká škoda. Škoda peněz (často dotací EU), kdy nové školy nebo školy po rekonstrukci či přístavbě získaly chemickou laboratoř. Škoda té práce pedagogů a jiných odborníků, kteří se zabývají tím, jak učit zajímavě. A v případě chemie jsou jistě zajímavé experimenty. A škoda toho, že si to děti nebudou moct osahat.

Učitel, pokud chce, aby děti nadále experimentovaly, si bude muset prostudovat příslušnou legislativu a vybrat jen takové pokusy, které budou vyhovovat. Může zjistit, že mu těch experimentů moc nezbude. Někteří úzkostní rodiče mohou mít strach i z toho, že se v laboratoři pracuje s plynovým kahanem, že se může rozbít sklo, apod. Pak je asi lepší to zabalit a neexperimentovat. Bude škoda nevyužité laborky. Ale to se dá obejít. Vznikne kroužek mladých chemiků, zájemci z řad dětí (podporovaných rodiči) to zaplatí a učitel si ještě přivydělá. A díky zájmové činnosti se na to nebude (možná?) vztahovat ani ta legislativa.

Nebo bude učitel takový (svobodomyslný) frajer, že bude v pokusech pokračovat tak, jak byl zvyklý a žáci si vyzkouší ty nádherné barevné, někdy i bouřlivé a efektní proměny, jaké dokáží chemické látky při svých reakcích. Slyšet „štěkat“ vodík, vidět, co dokáže kyselina sírová s hadrem, jak se vyčistí desetikoruna v kyselině dusičné a jak přitom zároveň se kapalina v kádince obarví do zelena a nad kádinkou stoupá nahnědlý dým oxidů dusíku a mnoho dalšího, např. krásné krystaly modré skalice, je určitě zážitek. Zároveň se tím naplní Komenského heslo „škola hrou“, kdy z praktického zážitku lze vytěžit lépe zapamatovatelné znalosti.

Vše se dá dělat bezpečně, s použitím vhodných ochranných prostředků, v digestoři. Také se zaujetím, zábavně a zároveň poučně.

Pokud učitelé na základě legislativy přestanou s dětmi experimentovat, výuka (chemie) ztratí svoji názornost a přitažlivost. Navíc ti, které to zajímá, se k tomu dostanou. A budou to dělat pokoutně, bez odborného dozoru, nebezpeční sami sobě a okolí.

Tak mi přijde, že vychováváme bojácné hlupáky. Možná je to tím, že podobní bojácní hlupáci ty zákony vymýšlí. Copak legislativci nevědí, že zakázané ovoce nejvíc chutná? A že (zejména u nás) se vymyslí, jak to udělat tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá?