No, já jsem se narodila s otevřeným srdcem. Pak jsem dostala od života nalískáno, jak to tak bývá, a na čas jsem své srdce zavřela. Postupně jsem se propracovala zpět k tomu, s čím jsem se narodila, ale občas se mi to taky vymkne, ale spíš v opačném stylu teda. Já primárně vidím na lidech to dobré a často nevidím to ostatní, a stává se mi, že za to znovu dostanu po zásluze nalískáno. Zrovna teď jsem se velmi spletla. Rozumím tomu, co mi ten člověk zazrcadlil, ale teda trošku si po setkání s ním připadám jako naivka. Trošku víc. Nevím, jestli mi může být omluvou, že dotyčný je Arab, a oni jsou tedy totálně jiná mentalita. Když se mi začalo poodkrývat, co je za oponou, tak jsem se nestačila divit. Přitom srdce cítilo. Akorát že já tyhle signály často přejdu s tím, že bude nějaký problém ve mně. Ale vlastně ho mám ráda. To se nedá říct, že ne. Akorát je to tedy náročné stvoření. Manipulátor par excellence, ale zase je to dobré, že člověka to donutí zamyslet se nad svými hranicemi, a když to dobře uchopí, vytěží z toho pro sebe to dobré. Je tedy za co děkovat i manipulátorovi.

Ještě bych dodala, mám ho ráda, ale ve svém životě ho nechci. :-D Chápu, proč se chová tak, jak se chová. Vidím i to, že v tom není šťastný. Vidím, jak se nátlakem snaží urvat si vše, o čem si myslí, že by ho to mohlo učinit šťastným a mám s ním soucit, protože jeho život je boj. A tohle všechno, co jsem teď popsala, je i odraz mého života, že na nějaké úrovni stále bojuji. Vím, že mám propustit manipulátora a že mám vzdát ten boj.

Velice dobré a inspirativní zamyšlení. Perfektně jste, pane Jene, dané téma rozebral a já jen dodám, že zcela rezonuji s Vaším vnímáním a postoji.

Pokud se důsledně řídím intuicí - pak se nikdy nezklamu. Přesto se mi ještě občas stává (teď už spíše výjimečně), že se spletu... pak ale vím, že jsem dal bohužel na něco jiného nežli na onu osvědčenou intuici. A i když mi to způsobí zklamání a bolest, beru to jako další cennou lekci.

Děkuji, k tomu není co dodat. Snad jen povzdech nad novinkami v diskusi, ale třeba jsem to tak úplně nepochopil.

Podle mne není třeba každého milovat a ctít - když si to vinou své povahy nebo chování k vám (a k druhým lidem) sám nezaslouží) Ale také není třeba ho kvůli tomu nenávidět. Odpoutat se od něj citově, lásku, přátelství a úctu nahradit pouhou slušností a zdvořilostí. A pokud se vás ne ochlazení vašeho vztahu k němu zeptá, sdělit mu důvody. Díky, pane Tichý, za tuto úvahu.

Ježíš říká: „Ale vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují” (Lk 6,27-28). Ono je často těžké milovat všechny své bližní ...

Tezky tema.

Jak to mám já, to by bylo na dlouhé povídání a spíš mezo čtyřma očima. Jinak se trochu divím, že vám u administrace prošlo poslední slovo vašeho blogu. Mne by za něj vyřadili na dva dny z možnosti diskutovat

Třeba to ještě nečetli Kdyby došlo na omezení, mám v zásobě spoustu synonym