Nelekám se, protože nechodím do lékárny

Tuhle jsem zahlédl reportáž, která nabádala lidi k očkování proti chřipce. Komentoval jsem to tak, že zase lidi straší a dělají to důsledně. Jestli Vám loni nepomohla trivakcína, tak pro letošek máme tetravakcínu.

Nebo to byla „bi“ zlepšená na „tri“, už se nepamatuji. Jarda Dušek vtipně nazývá lékaře lekařem, protože lekař vás vyleká a vy pak běžíte do lekarny koupit pilulku. Na vše máme kouzelný prášek, tlumí bolest, brání kašli nebo naopak povzbuzuje jiné činnosti.

Dobrá, léky jsou asi nezbytné, dokonce i očkování má svůj správný účel, neboť povzbuzuje tvorbu protilátek a imunitu. Ale proč se to přehání? Očkování nás samých a našich dětí se provádělo postupně, bylo rozloženo do více let. Nějaký termín hexavakcína jsme neznali. Ještě (údajně) nutno aplikovat do šesti měsíců věku dítěte.

Takže do několikakilového tělíčka necháte naprat naráz silnou vakcínu. Proč takto, proč to nemůžete rozložit do více dávek a v čase, proč se třeba nebere více v potaz hmotnost kojence či batolete? Nechtěl bych být v kůži rodiče, resp. v případě, že bych byl, chtěl bych si o tom s pediatrem popovídat a prosadit to rozložení v čase, neodmítal bych očkování úplně. Vím, že jako stabilizátor se používá hliník, který v té formě bude pro dospělého či velké dítě neškodný, ale pro malého kojence? Kdo si dovolí tvrdit, že nic nehrozí, když jsou případy, že ze zdravě se vyvíjecích miminek se po očkování staly nemocné děti, působící jako tělo bez duše či dokonce jen ležící?

Kdesi jsem zahlédl (nebo slyšel komentář), že farmacie je řízenou genocidou lidstva. To jsou silná slova z tzv. konspiračních teorií. Ale něco na tom je. Minimálně to, že sami kliničtí biochemici mi potvrdili, že matematicky modelovat (a predikovat tak důsledky) vzájemného chování různých léků se dá dobře u dvou, maximálně tří léků. A někteří, zvláště staří a chronicky nemocní lidé jich mají předepsáno třeba osm či dvanáct.

Snad každý farmaceuticky (chemicky) připravený přípravek má (tedy může mít) vedlejší účinky. Pilule se lidem pak množí hlavně tím, že je třeba řešit vedlejší účinky. Chápu, že v tom velkou roli hraje tlak příbuzných a alibismus i strach doktorů a částečně specializace (tento lék musí předepsat pouze specialista).

Příbuzní pacienta tlačí na lékaře, aby prášky předepisoval, neboť tak je přeci pacient léčen. Kdyby doktor prášky omezil, mohl by ho ohrozit na životě a být žalován. Tak doktor raději podlehne, či alibisticky předepíše další prášek, aby pacienta neohrozil. Je to těžké, zvykli jsme si na to.

Vím to, a jako laik nemohu zasáhnout ani u své matky, abych ji ulevil v počtu medikamentů. To musí doktoři, kteří i sami uznávají, že polykat 17 různých pilulí denně je docela hrůzný koktejl.

Také ji chtěli vnutit očkování proti chřipce. Normálně je její imunita skoro na nule a má se posílit očkováním? To snad ani logicky nedává smysl. Očkování si vyzkoušela někdy před šesti lety a šest týdnů z toho byla nemocná, dokonce snad týden musela být hospitalizovaná. Obvykle je nemocná párkrát v roce tak dva až tři týdny. Po této zkušenosti se očkovat už nedala a vždy to (celkem v pohodě) přežila.

Jo, ten byznys z té farmacie setsakramentsky čouhá. Zájmem není lidi uzdravit, ale permanentně léčit. Udržovat je takové občas zdravé, občas nemocné.

Jak říkají psychosomatici: bolest a nemoc je signál těla, že je něco špatně. Že jdu proti sobě, žiju ve velkém stresu a shonu, tak mne nemoc „vypne“, abych si odpočal a přemýšlel. A něco ve svém životě změnil. Ku prospěchu svého života a tím i zdraví.

Přirozené je být zdravý, bohužel normální je být nemocný. Já radši tu přirozenost. Vždy platilo, že léčená chřipka trvá sedm dní, neléčená týden. Ale chtělo to zalézt do postele a pít čaj s citrónem.

Příroda prý má na všechno odpověď, i na naše zdraví, jen těch účinných bylinek, co vymyslela. Proč ji ve své pýše stále obcházíme?